Alfréd Symůnek

ALFRÉD SYMŮNEK

Alfréd Symůnek navazuje tam, kde ostatní skončili. Vidíme vliv mnoha autorů, mnoha „ismů“, které reinterpretuje, s dávkou ironie, nadsázky a vtipu. Tímto nadhledem odhaluje meze každé víry, každého dogmatu, kterým se často umělecké směry stávají. Přes svou přímost a antiteoretičnost polemizuje s neustálou tendencí lidí lpět na názorech a dožadovat se patentu na pravdu.

A přitom provokuje. Těžko nás dnes může něco překvapit, šokovat, přesto se to Symůnkovi daří, například když tělo pojímá jako soubor částí, bez výrazu tváře, bez psychologického aspektu. Na plátnech tak rozehrávají své příběhy v podivném bezčasí odosobněná, psychedelická těla. A právě toto vnitřní nekomplikovanost subjektů je zároveň zdrojem nevázanosti a radosti.

Symůnek se v galerii Prostor 228 představuje také jako bystrý pozorovatel zaměřený na detail, schopný rentgenovým zrakem rozpoznat nuanci, protože právě detail je klíčem k pochopení věcí. Je faktorem, který odděluje dobrou práci od jedinečné. Právě detail se zde stává rámcem celé situace, kdy běžný, civilní výjev, zasazuje do sociologického kontextu předměstské estetiky. Detail zde není pouhým výsměchem některým aspektům života, ale spíše nástrojem definice tragikomického rozměru života: směšné touhy, zbytečného pohybu odnikud nikam a zároveň neustálého opakování téhož. V městské krajině ticha nás Symůnek donutí zamyslet se, zda je tento absurdní pohyb případný pro dílčí situace, nebo signifikantní pro život jako takový, jak by řekl Albert Camus.

Liberecká výstava nepřekvapí svým rozsahem, ale jistě různorodostí, která otevírá prostor pro širokou škálu úvah.

Ondřej Jerman