Autorky volně navazují na společný projekt pro pražskou galerii Nika z roku 2014. Výstava Jednou budem dál nesla jméno po známém překladu původního amerického tradicionálu v podání české kapely Spirituál Kvintet. Bačíková aŠvehláková v ní zkoumaly potenciál angažovaného protestsongu ve veřejném prostoru a možnosti jeho interpretace z dnešní perspektivy.

I tentokrát vychází z historie místní hudebníprodukce, od folkové tradice se však posouvají k popkultuře a blíže do současnosti. Svou pozornost obrací k jedné nepříliš známé písni Hany Zagorové z 80. let. Rozebírají její zvukovou stopu, text, obrazovou formu příslušného hudebního videa a umožňují ve výstavních prostorách střet jednotlivých složek v nové konstelaci.

Pomyslná bitva se tentokrát nevede na ulici, ale v interiéru obytného domu. V novém projektu je tak reflektován i přesun z galerie Nika do galerie konText, tedy pohyb mezi dvěma „tvarem“podobnými galeriemi, fungujícími však v odlišných prostředích.

Poněkud lítostivá píseň se dá číst jako naléhavázpráva o uvěznění v přítomnosti vyšperkovanézdánlivým blahobytem. Intimní výpověď může na první pohled působit příliš sentimentálně a naivně. Text písně ale asociuje obrazy s obecnějším přesahem. Znova tak ukazuje například prostý fakt,že kategorie veřejného a privátního nemajíjednoznačné hranice.