Anna Ročňová dlouhodobě sleduje v empirickém experimentování s materiály a formami stírání oddělených procesů přírodních a umělých. Její nové objekty se přesunou na několik dní do místa, které programově zasahuje přímo do živých rostlinných organismů. V opačné trajektorii pohybu se usadí do interiérů subtropického skleníku botanické zahrady na Albertově, zatímco jejich teplomilné rostlinné protějšky zaměstnanci vynesou na ozdravné jarní slunce. Ročňová se ve své zatím nejrozsáhlejší instalaci nechová korektně ekologicky a používá pro své šlechtěnce cíleně látky a materiály, které jsou beztak již trvalou součástí naší krajiny (obaly na exotické ovoce, olej, zahradní potřeby aj.) a dovoluje jim viditelně vstupovat do tvořivých procesů. Navazující výstava v galerii hunt kastner znamená další přesazení objektů, tentokrát do mateřštější galerijní půdy. Její koncepce je z části založená na parafrázi přírodovědného dokumentu o předchozí subtropické destinaci. Vějíř pak jednoduše implikuje exotiku a náhražku svěžího vánku v koloniálním rovníkovém vedru.