O knížce, jež je považována za to nejhodnotnější, co bylo napsáno o sovětských koncentračních táborech. 
Řada kritiků považuje tyto povídky za cennější než Solženicynovy texty, které jsou u nás mnohem známější. Solženicyn původně Šalamova žádal o spolupráci na Souostroví Gulag, byl ale odmítnut. Šalamov v gulagu prožil dlouhá léta, nepovažoval to však za výhodu. Měl obavu, že po všem, co viděl a zažil, ztrácí nestranný pohled. Jeho reflexe je ale nakonec velmi autentická. Povídky udržují čtenáře ve zvláštním rytmu. Různě se mění vyprávění v první nebo třetí osobě, příběhy vězňů střídají povídky, v nichž hraje hlavní roli krajina Dálného východu. Čtenářský klub vede literární historička Iva Málková.