Horký den. Televize, na které někdo stáhnul zvuk a zvýšil jas. Horký den. Všechno, co má plíce, dýchá pomaleji a trochu ztěžka. Schovat se do stínu (zapnout klimatizaci), lehnout si k vodě, to je základní imperativ letního dne. Zůstává-li jasně ohraničenou událostí, výjimečným stavem, může být vedro k zalknutí, ale vydržet se dá, třeba i s bolestnou slastí sluncem spálené kůže. Když se ale horké dny začnou lepit jeden na druhý, nejde už zůstat na jednom místě. Na rozpálené planetě se do pohybu dává všechno – nejen lidé a věci a události, ale také významy. Co platilo v nepříliš vzdálené době, kdy se dovolená u rybníka, nebo ještě lépe u moře, ustavila jako jeden ze základních znaků středostavovské normality, už neplatí. Karavany spokojených turistů se dnes na sluncem rozpálených cestách a na plážích míjí s karavanami trochu jinými. Lehkost letního nomádství omezeného pěti týdny dovolené se v éře globálního oteplování stává poněkud nesnesitelnou.

Výstava Davida Možného Heat Wave netematizuje globální oteplování přímo nebo výhradně (rozhodně ne způsobem, jakým to dělají například zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu). K tomuto fenoménu vzpírajícímu se možnosti racionálního uchopení se ovšem diváci mohou vztáhnout skrze estetický prožitek. V Galerii města Blanska David Možný využívá postupů, které jsou pro jeho práci charakteristické dlouhodobě (práce s „hyperreálným“ pohyblivým obrazem; tvorba imerzivních instalací), setkáme se zde ale i s prvky, které výrazněji vystupují do popředí až v jeho posledních výstavách, jako byly Miss You v Galerii Luxfer a Open Space v Galerii Pitevna. S oběma zmíněnými výstavami má Heat Wave společný nejen důraz na koncipování instalace přímo pro prostor dané galerie, ale také přítomnost temné, zneklidňující vrstvy ve významové struktuře díla.

K. Jan Zálešák