The White Room srdečně zve na dernisáž výstavy Martin Vlček: Memoarium Loci AB dne 27.3. 2018 v 18:00.

Průvodní text k průběhu jednotlivých fází galerijního projektu (27.2.-27.3.2018)
Autorský výstavní projekt zabývající se dialogem člověk-místo-paměť ve vztahu k opu-štěným domům je procesuálního charakteru, kombinuji v něm multimédia s malbou
a instalací, a jako takový jej lze rozdělit do tří částí (Memoarium Loci A (textilní továr-ny), Memoarium Loci B (dům, v němž jsem vyrůstal) a Memoarium Loci A/B (dialog). 

MEMOARIUM LOCI A (27.2.2018-10.3.2018)
V první části jsem prezentoval své akce uskutečněné ve vybraných textilních továr-nách (Textilana v Novém Městě pod Smrkem a jako druhá přádelna a tkalcovna Tiba v Berouně). Do opuštěných industriálních hal jsem se jimi snažil navrátit alespoň na o-kamžik život. Jednotlivá díla jsou v galerii v této fázi bez popisků, a to záměrně. Díky své anonymitě slouží jako vybraní zástupci dlouhé řady textilních továren, z nichž prakticky většina je již srovnaná se zemí. Ústřední částí výstavy je videoartová kolážo-vitá projekce Soutiskem Ornamentů, 2013-2018 (záznam performance v Textilaně známé pro své ornamentální potisky jsem upravil přímo pro prostor galerie jako video instalaci, díky níž se místnost stává jakousi svatyní). Materiál z 2. kamery je vystaven též (série video-still Ornamentem, 2013-2016). Druhého zástupce prezentuje doku-mentace akce Rukama Tiby, 2011-2012 — projekce pohybové etudy rukou (tělo na-hrazuje stroje) na zavěšené igelity, které již v areálu byly, a série fotografií — práce se světlem a pohybem fotoaparátu ve snaze docílit kresby odkazující se na portrétované haly bývalé tkalcovny a přádelny — Tiba upředená a utkaná světlem, 2011). Na mal-bách z roku 2018 (Něco z Tiby I, II a Něco z Textilany I, II) jsem se s odstupem času snažil zachytit atmosféru místa opuštěných hal —něco temného a krásného zároveň.

MEMOARIUM LOCI B (11.3.-14.3.2018)
V průběhu vernisážového zahájení druhé části (konaného na den mých narozenin pro zdůraznění osobního vztahu k místu) měli návštěvníci možnost zažít postupné přemě-ňování Memoaria Loci A na Memoarium Loci B. Bylo tedy možno ještě chvíli vidět u- mělecké artefakty z části věnované textilním továrnám, než se změnila instalace v za-chycení vztahu člověka a místa na téma domov. Z procesu odkrývání/zakrývání arte-faktů a výměny souborů v přehrávačích nutno zdůraznit instalaci Knedlíky (2. var.), 2014-2018 sloužící jako memento vybraného zážitku z dětství, i jako odkaz na jedno-rázovou akci v Karlin Studios na podzim roku 2014, kam jsem pomyslně „přenesl“ náš byt (performativní a environmentální projekt Doma je doma: U sousedů). Prezentace portfolia z této akce byla k vidění jen po tuto několikadenní etapu výstavního projek-tu. Ovocné knedlíky, které i tehdy uvařila moje matka (analogie k na kameru zachyce-né scéně z dětství) jsme v Karlin Studios na podzim 2014 společně s návštěvníky sněd-li, a na okamžik tak propojili vzpomínku se současností. Akce se již neopakuje, místo toho jsou přítomny autentické pecky, staré tři a půl roku, až do konce celé výstavy. 

K přenášení bytu v roce 2014 spojenému se zážitkovou akcí do galerie, která byla svou adresou „našim sousedem“ (Křižíkova 32 a Křižíkova 34), mě přiměl zážitek z roku 2008, kdy jsme se byli s mým kamarádem Filipem Wonkou podívat do domu, jenž byl od povodní 2002 kvůli narušené statice nepřístupný a Filip tuto akci zdokumentoval. Když jsem se ocitl uvnitř prostor, která jsem měl spojená s dětstvím (znal jsem je 17 let), byla již „zabydlena“ někým jiným, z bytu se stal squat. Najednou jsem nebyl doma, ale spíše „na návštěvě“. Tento zvláštní zážitek z místa, které jsem znal tak intimně, ve mně nastartoval snahu zachytit uměleckým jazykem prožívání člověka ve vztahu ke konkrétnímu místu. Nutno dodat, že dům byl pak necelý měsíc po naší návštěvě zbourán a dodnes (po deseti letech!) se nenašlo pro parcelu „lepší využití“, než jeho přeměna v parkoviště. Roku 2015 jsem se rozhodl do Karlin Studios „přenést celý dům včetně „Velkého“ a „Malého dvora“ alespoň na plátně. Podobně jako dům, v němž jsem vyrůstal, i zmiňovaná galerie měla tyto dva „dvory“. Obrazy se mi poda-řilo dokončit letos — kombinovaná technika na plátnech Malý dvůr v Karlin Studios, 2015-2018 a Velký dvůr v Karlin studios, 2015-2018). Příbuzně tomu, jak v roce 2014 Karlin Studios (bývalé ČKD) „hostilo“ náš byt, nyní galerie White Room v areálu bývalé Pragovky (dceřiná fabrika ČKD) „adoptuje“ celý náš dům (zbouraný 2008) včetně Karlin Studios, které bylo srovnáno se zemí na podzim 2016. White Roomu tentokrát dominuje „nehybná koláž“ Vstupujeme s bráchou do Velkého dvora, 2015), opět spojující obě místa v jeden celek, a doplňující tak výše jmenované malby. Svou statičností zároveň kontrastuje s videem tvořícím centrální část z předchozí dílčí výstavy textilních továren (Soutiskem Ornamentů). V závěrečné fázi výstavy projektu Memoarium Loci A/B se obě projekce v pravidelných intervalech střídají…

MEMOARIUM LOCI A/B (15.3.-27.3.2018)
Stejně, jako mě ovlivnily jednotlivé prostory, jichž se výstava týká, nechal jsem se vést i galerijní místností a vývojem instalace — od poloviny výstavního času (15. až 27.3.) se pak projekt dostává do 3. etapy (vztah A/B), kdy přecházejí ve společný dialog pracovní a soukromé prostředí. Obojí tematizuje vstup jedince do prostor opuštěných domů, které buď v lepším případě našly, byť i pouze na určitou dobu, novou funkci, zatímco jiné „bylo potřeba vymazat z mapy“, nebo ponechané osudu jen dál chátrají…