dvojitá dávka umění: výstavy Jakuba Ročka a Marie Butuly Ciché

Galerie města Třince Vás zve na další dvojitou dávku umění (10. 12. 2015 – 14. 1. 2016):

2 umělci (Jakub Roček a Marie Butula Cichá)

2 výstavy (Georytmus a Běž tam, nespadneš)

2 prostory (knihovna a kulturní dům)

2 vernisáže v jeden den (čtvrtek 10. 12. od 17 a 18 hodin)

Jakub Roček: Georytmus

Galerie města Třince (v knihovně), vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek  15. 10. v 17 hod.

Jakub Roček se narodil v roce 1989 v Brně. Je studentem posledního ročníku Ateliéru kresby a grafiky Svätopluka Mikyty na FaVU v Brně. Žije a pracuje v Brně a v Praze.

Umělce při jejich tvorbě i diváky pří vnímaní umění do velké míry ovlivňují aktuální vědecké poznatky. Současného člověka, který je vystavěn pluralitnímu vnímání světa, čím dál intenzivněji formuje kultura a pozorování virtuálního světa. Jakub Roček se již delší dobu zabývá stavbou 3D objektů a prostředí ve virtuálním světě. Uvažuje a tvoří svá díla synkreticky: zkoumá a pracuje jako vědec. … vystačíme na tomto světě pouze s rozumem? Newtonovsko-karteziánský model výkladu světa, který staví na pozorování přírody, nám nestačí. Pochopit svět z jednoho úhlu pohledu již není možné, a tudíž ani určitý pohled není možné označit za jediný správný. Metaforicky můžeme mluvit o holotropním obraze světa, v němž je důležitá každá část v celku a celek v každé své části.

(z textu Zuzany Janečkové)

Autorský komentář:

„Název výstavy je zkomolenina dvou slov, o které se expozice opírá. Totiž geometrie a počítačový algorytmus. Výstava vychází hlavně z textů fenomenologa Edmunda Husserla. Několik knih, textů z první poloviny 20. století kritizují moderní vědu a metodiku. Husserl se ptá, co exaktní vědy říkají o poznání skutečného světa. Snažím se v jeho práci najít subjektivní východisko z jeho kritiky. Nejsem vědec, proto to označení "subjektivní". Dlouhou dobu se zajímám o různé podoby digitálních 3D programů, které se hojně používají k modelování situací právě ve vědecké praxi, ale čím dál tím častěji je zná i veřejnost. Kresby, které vystavuji, jsou vlastně záznamy přírodních dějů, jako třeba padání objektů k zemi, odraz na vodní hladině, morfologie nerostů nebo geovrstev země. Jsou inspirovány právě vizuální stránkou a uvažováním počítačových programů o světě. Ovšem důležitým bodem je přenos vědění o předmětu nikoli jeho podoby, i přesto, že ta se někdy objevuje také. V objektech se snažím shrnout výsledky kresby do podoby primitivních geometrických těles, které mají zastupovat základní primitiva (kvádr, krychle, koule), objekty budou barvené v základních barvách a budou odkazovat na geometrii ve videu, viz níže.         Poslední částí výstavy je video. Natočil jsem geometrické drátěné objekty z jedné základní školy, které má ve sbírce slovenský umělec Svätopluk Mikyta. Modely, jež se za dob zelených tabulí využívaly ve fyzice nebo geometrii, pro představivost žáků. Objekty jsou poměrně staré a video pomalým lineárním záběrem ukazuje nerovnosti a vady ideálních těles jako koroze nebo pokřivení hran. Videostopa má prozrazovat rozpor mezi ideálem a jeho fyzickým zhmotněním.“

Více informací o autorovi: rocekjakub.blogspot.com __________________________________________________________________________________

Marie Butula Cichá: Běž tam, nespadneš

Galerie města Třince (kd), vernisáž ve čtvrtek 10. 12. v 18:00

v 18:45 koncert skupiny No Fun at All in the House of Dolls  (synthpop / lo-fi / dark wave z Brna)

Marie Butula Cichá pochází z Třince. V letech 2005 až 2012 studovala malbu na FAVU v Brně v ateliérech Martina Mainera a Luďka Rathouského. Žije a pracuje v Brně.

Ve filmu Rosemary má děťátko Mia Farrow v roli nastávající matky postupně zjišťuje, že s jejím dítětem na svět přichází potomek satana. Ačkoliv se tomuto pekelnému zrození ze všech sil snaží zabránit, mateřský instinkt nakonec zvítězí. V tomto nemáme na vybranou. Své děti zpravidla musíme milovat. Ovšem to ještě neznamená, že pocit mateřské lásky zachraňuje před návaly existenciální úzkosti a jednou provždy nás zbavuje všech pochybností, které můžeme nad  rolí matky a nad smyslem rodinného života pociťovat. Postavy z kreseb Butuly Ciché tak evokují odvrácenou stranu „rodinného štěstí“: malé zlomyslné tvory, které si ovšem musíme oblíbit. Jakoby jejich „zlounství“ a „potměšilost“ byly jen jednou z mnoha vlastností dítěte nemotorně testujícího hranice mezi krutostí a dobrem. Autorka nás tak nechává na pochybách o tom, kde v jejich kresbách končí hra a začíná se hororový příběh. Ono dávné „chodí pešek okolo nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne, v nás znovu ožívá jako zasunutá nejednoznačná vzpomínka. Strach a rozpaky, které jsme při této hře mohli pociťovat, byly tehdy skutečné, podobně jako víra v ptáky, co místo žížal pojídají partnery makových panenek. Do média kresby autorka emigrovala pod vlivem nové životní situace. Vybrala si ji díky nenáročnosti na materiálu i časové úspornosti. Poslední dobou kreslí převážně v noci a noc jakoby i ovlivňovala atmosféru samotného výsledku tvorby. Ačkoliv vychází z estetiky komiksu, používá ji mimo narativní rámec. „Příběhovost“ se tak do jejích kreseb dostává jen ve formě tajemného náznaku. V procesu vznikání kreseb má své nezastupitelné místo také fotografická dokumentace každodenních rodinných scén.  Slouží jako spínač tvůrčího procesu a jako kompoziční základ kreseb. Jejich samotný výsledek co do obsahu a významu ovšem neovlivňuje. Ten nastává v návaznosti na vnitřní dialog mezi dítětem a dospělým člověkem v jedné osobě.       

(z textu Jany Písaříkové)

Autorský komentář:

"Poslední dobou hledám témata v dětství, jehož zasuté střípky sem tam nenápadně problesknou skrze mé dcery. Ty jsou mi pak mnohdy modelem pro malby a kresby, jež jsou inscenované možná i nevědomými obsahy. Upozorňuji na průrvy, kterými se dere na povrch neznámá dimenze, i když ovládnutelná lidskou zkušeností, přesahující naše smyslové a rozumové možnosti, což stejně jako skoro všechno souvisí s dětstvím. Chci tak mimo jiné poukázat na vytěsňovanou stránku mateřství, projevující se pocity úzkosti, strachu, nejistoty, samoty atd. u všech zúčastněných. Název výstavy Běž tam, nespadneš je vyjádřením důvěry těmto malým tvorům."

Více informací o autorce: butula.cicha.org

Více informací o skupině: nofunatall.bandcamp.com

V rámci doprovodného programu proběhne ve čtvrtek 17. 12. Setkání s výstavou Jakuba Ročka pro veřejnost (začátek v 17:00, zdarma).

Více informací o galerii: galerietrinec.cz

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/1663825390524404/