Panenství je dodnes podnětem zmocňování a sebevnímání žen po celém světě. Koncept panenství je vytvářen nejen v oblasti tělesné, ale také na základě rozmanitých architektonických operací, v prostorách, které jsou prostředníkem mezi subjektem a jeho tužbami. Klinika je místem, kde dochází ke znovuustavení těla a také jeho produkci. Interierové úpravy, doplňkové předměty a estetická pravidla napomáhají prostorově a kulturně utvářet stereotyp v pohledu na panenství a sexualitu dneška, nabízených v nových, komodifikovaných podobách. Obzvlášť Bejrút, toto hlavní město medicínské turistiky Blízkého východu, krásy arabských mýdlových oper a nadále přetrvávajících genderových a sexuálních norem, je místem, kde se zdejší záliba v tělesnu a jeho korekci potkávají v plasticko-chirurgických klinikách. Tato výstava vychází z estetiky interiérových prostor i architektonického pojetí budov hymenoplastických klinik vysledovaných v Bejrútu, ale zakoušených v globálním měřítku.

Krajina komodifikovaného panenství je tvořena propojenými, kašírovanými interiéry: souborem mediko-kosmetických a vaginoplastických praktik, které jsou záměrně skryty za sestavou všedních schránek budov, zabezpečených virtuálních privátních sítí (VPN), diskrétních balíčků a neformálních sítí designérů, výrobců, distributorů, lékařů, pacientek/spotřebitelek a někdy dokonce i rodin (ne)počestných žen. Vizualizace prostorů těchto vzájemných výměn – sociálního kapitálu, sebeochrany a moci – ilustruje, jak jsou tělesné ideály zprovozňovány v jinak abstraktních rejstřících: mezi ekonomickými, regulačními, společenskými a rodinnými strukturami, které řídí správné vztahy mezi těly, což často znamená vztah, který slouží mužské touze na úkor potřeb žen.

Výstava Kosmo-klinických interiérů v Bejrútu zkoumá utváření prostor, design interiérů a vnitřních pravidel klinik plastické chirurgie. Snaží se zviditelnit jejich roli při formování subjektů, utváření kultury panenství a ideálního těla. Architektura je zde chápána jako souhra technologického, sociálního a ekonomického – ne pouze jako fyzická, vystavěná realita, ale jako organizační síla působící na utváření souboru produkovaných a produktivních objektů.

feminist architecture collaborative je tříčlenná badatelská iniciativa zaměřená na rozplétání současných tělesných politik týkajících se prostoru, a to jak v intimním, tak i globálním měřítku. Jejich projekty překračují teoretické i aktivistické rejstříky, aby prostřednictvím kritických vztahů se spolupracovníky z celého světa vypátraly nové podoby architektonické práce a rozpínajícící se charakteristiky Návrháře. Výstava Kosmo-klinické interiéry Bejrútu je součástí rozsáhlého badatelského úsilí v oblasti zkonstruovaných kultur a ekonomik panenství, jež započaly během svého působení v GSAPP Incubator v rámci NEW INC, iniciativy New Museum of Contemporary Art v New Yorku. Gabrielle Printz, Virginia Black a Rosana Elkhatib pěstují své prohnané aktivity i hluboké přátelství v newyorském Brooklynu.