Bučinovým životním fotografickým tématem byla obec Javorník v Bílých Karpatech, obrazy v tomto svérázném kraji byl zcela pohlcen.

Pražský fotograf a kameraman Ferdinand Bučina se poprvé na Horňácko vypravil v roce 1937 jako zpravodaj Československého filmu, kde pro týdeník do kin zaznamenal pouť v Baltnici pod svatým Antonínkem.
Odtud dostal od poutníků doporučení a do vesnice Javorník se vypravil. Obec navštívil s fotoaparátem v následujících letech mnohokrát.
V roce 1941 vyšla kniha fotografií Bučiny – Lidé z Javorníka, jejímž obsahem jsou venkovské zvyky, tradice a svérázný folklor Horňácka.
Bučina plánoval vydat další knihu s názvem Vzpomínka na Javorník a během dalšíchch let vytvořil stovky fotografií krajiny a lidí ve všech ročních obdobích.
Na javornických loukách zachytil řady sekáčů opřených do kosišť v bílých konopných košilích a kalhotách tzv. “traslavicích”, nebo tytéž kosce při odpočinku se stopkou slivovice nalitou ze “sodovčáku” mezi prsty. Archajicky působí krajina se stádem ovcí s pasáky vycházející za humny na louky. Dramatické jsou snímky krajin s nádhernými oblaky patrně před bouřkou. Harmonicky působí fotografie na níž žena a muž jedou na fůře sena taženém voli (tzv.šůrky) domů s pohledem do svého kraje na úzká těžce obdělaná políčka.

Nyní pracujeme s kurátorem Janem Freibergem na prvním vydání knihy “Vzpomínka na Javorník” kterou Ferdinand Bučina připravil k tisku, ale v poválečných poměrech v Československu nevyšla.

Tomáš Rasl – vnuk Ferdinada Bučiny