HANUŠ ZÁPAL (1885–1964). Architekt Plzeňska

Výstavu zahájí ředitel Západočeské galerie Roman Musil a autor výstavy Petr Domanický.

Třebaže je Hanuš Zápal nejvýznamnějším architektem Plzně ve 20. století, byla mu zatím věnována jen velmi malá pozornost. Přitom Zápal prakticky celý život věnoval architektonické tvorbě a záchraně památek v regionu a jeho vzhled tak významně ovlivnil. Od roku 1910, kdy se stal zaměstnancem města, projektoval řadu významných veřejných budov v Plzni, především škol, sociálních ústavů, ale i staveb technického zaměření. Zároveň se soukromě zabýval návrhy rodinných domů a opravami památek. Především areál barokního poutního místa v Mariánské Týnici u Kralovic byl zachráněn jeho zásluhou. V předválečné době soukromě projektoval i řadu dalších veřejných budov v západočeských městech. Zápalovo dílo lze vymezit obdobím 1910–1960 a v desítkách návrhů a realizací zahrnuje celý vývoj české moderní architektury od nového klasicismu a pozdní secese přes kubismus a kotěrovskou modernu, rondokubismus a purismus k funkcionalismu a dále k hledání jeho alternativ.