„Here and somewhere else“

Christian Weidner, Vincent Bauer, Cornelia Lein

Motivem výstavy Christiana Weidnera, Vincenta Bauera a Cornelie Lein je zdroj, výchozí bod, komplikovaný jev, bytost i základní prvek hmoty v interakci se světem, o němž si každý z nich vytváří svoji představu. Sám na něj působí a to, co přijímá, neustále přehodnocuje v závislosti na situaci, ve které se nachází. V případě autorů samotných jde především o sebereflexi vlastní tvorby a svého bytostného já v prostředí neustálých proměn, podnětů, nejasných forem a klamů. Jde také o zamyšlení se nad podstatou komunikace, původností, svobodnou vůlí a vnímáním času v celém procesu spolupráce. Pátrání po výchozím bodě zprávy, počáteční situaci, ze které vzešla, nebo nejzazším bodě posledního zaznamenaného kontaktu s předmětem, je motivováno touhou rozpoznat a znovu zakusit chuť, která se vytratila z paměti.

Interakce mezi subjekty je uskutečnitelná za podmínek, které jsou vlastní většině forem spolupráce. Instinkt konat, intuice i vědomá vůle rozmlouvat se světem, směřující ke konkrétním změnám,k pohybu a vnímání času v celém procesu dění, jako konfrontace paměti s představou o budoucnu, uskutečňující se v přímé situaci místa. V přemýšlení o budoucnosti, se formuluje naše touha, která aktivuje naši schopnost konstruovat možné scénáře a předpokládat důsledky. Jsme si vědomi, že naše řeč musí být artikulovaná, jestliže chceme předejít nechtěným okolnostem nedorozumění. S tím vším se pojí základní problém způsobu a formy zobrazení, jak vyjádřit obsah našeho sdělení způsobem srozumitelným také divákovi. V komunikaci vzdálených osob je však možným limitem jejich slepota, nebo vzájemná neviditelnost odesilatele a adresáta. V našem okolí se tak pohybuje množství zpráv nejasného původu a v této situaci je naše nevědomost v závislosti na situaci, krajně nevýhodná. I proto je anonymita autora i neznámá identita vysílající signál stimulem naši přirozené zvědavosti. Stále zde ale zůstává otázka podstaty. Co je příčinou interakce světa a života vněm?