4. 12. 2011

Nekrolog smrti

Jiří Havlíček



Marcel Duchamp měl kdysi zajímavou teorii o stárnutí uměleckého díla.
Tvrdil, že každé umělecké dílo žije přesně dvacet let a potom umírá. Ne
že by dílo potom přestalo úplně existovat, ale z oblasti „umění“ se
přesouvá do oblasti „historie umění“ a jak on sám tvrdil - historie
umění není umění.
Před víc jak dvaceti lety se do kulturního povědomí dostalo označení
death metal - extrémní hudební subžánr, česky volně přeloženo jako smrtící
kov. Kapely byli ze začátku většinou z USA nebo výjimečně z Anglie
a dali se celkem jednoduše rozeznat už podle názvů, které v překladu
zněly třeba Smrt, Lidožravá mrtvola, Nekrolog, Vraždění, Bohovražda,
Pitva nebo Zdechlina – umírání k tomuhle žánru prostě patřilo. Místo zpěvu
se ozýval smrtelný chropot, texty popisovaly smrt ve všech jejích podobách
a na obalech desek (nebo kazet) byly smrtky v nejrůznějších situacích.
V roce 1992, když jsem byl v prváku na střední a do školy jsem dojížděl
autobusem, se na zastávce scházela docela pestrá společnost. Google Image
tenkrát nebyl, reprodukce v časopisech byly většinou černobílé (Rock & Pop,
fanziny) nebo nebyly vůbec, takže nejlepší a nejkvalitnější metalový motivy
se dali vidět na zádech kluků s dlouhýma vlasama. Na džískách měli přes celý
záda barevnou nažehlovačku - obal desky nějaký kapely, plus menší
nášivku nahoře, na ní už bylo většinou jenom nečitelný logo. Prostě
chodící obrázková galerie, stačilo s nima držet krok a být trochu
nenápadnej. Jeden z nejbrutálnějších obrázků, na který jsem tenkrát na
zádech narazil, byl ten s krvavým nápisem Eaten Back To Life. Za tímhle
klukem jsem vydržel chodit docela dlouho - uprostřed hřbitova stojí
mrtvola, na sobě má jenom džíny a žere svoje vlastní vnitřnosti, všude
okolo rozházený kusy lidských těl. Byl to obal první desky Cannibal
Corpse, o kterých se tehdy kritici vyjadřovali ve smyslu „kdyby zvracení
bylo film, tohle by mohl být jeho soundtrack“. Autorem obalu je
americký komiksový kreslíř Vince Locke, který nakreslil třeba i A History
of Violence - komiksový předobraz stejnojmenného filmu Davida
Cronenberga. A přestože by podle Duchampovy teorie už rok měl tenhle
„cover“ patřit spíš do historie, mám pocit, že tady vždycky šlo o trochu
jiný „art“, takže o nějakém stárnutí nebo umírání nemůže být ani řeč.
A kdyby to snad někdo za umění stejně považoval, tak v tomhle případě musí
udělat vyjímku, protože smrt přece neumírá.