Pozvánka na tuto výstavu, která se jmenuje, tak jak se jmenuje, by mohla oprávněně vzbudit dojem, že se jedná o jakési vyvolávání duchů a autorka se cítí být médiem. Její výtvarný projekt překvapí svoji inovativní věcností a to přes to, že se jedná o instalaci nevelkých popisných fotografií, navíc z velké části adjustovaných ve staromódních, jakoby nalezených rámech. Nekompromisní volba evidentně sudkovských monotémat otevírá bránu k čistému a bezprostřednímu pozorování věcí a mimoděk oživuje i vztah ke konkrétnímu místu této galerie, kam se budu rád vracet.

V sousedství Nové scény a Národního divadla se nachází normalizační plastika Zrození kultury z roku 1983. Jde o rádoby expresivní portrét milenky samotného tvůrce plastiky, kdysi populárního sochaře Malejovského. Milenka byla herečkou ze „Zlaté kapličky“ a za záhadných okolností zmizela při odhalení díla. Autor současné intervence Pavel Karous mi potvrdil, že uvnitř plastiky její ostatky nenašel, jen vyšisovanou kostřičku mrtvého holuba a chodit s herečkou je dnes už legální. Po konzultaci s místní partou prkýnkářů, jež si tu tak ráda hraje a vzbuzuje v kolemjdoucích příjemné pocity folkloru, zakryl Pavel nazelenalou bronzovou plastiku růžovým pláštěm s imitací otisků zubů. Místní omladina si ji pojmenovala jako „Žvejkačku“.

Výstava, která mne velmi zaujala, ale brzy končí, se jmenuje IF. Probíhá v Kostce, přidružené exhibiční jednotce smíchovského multiprostoru Meet Factory. Autoři pojali výstavu jako trénink s materiálem a nástroji. Zajeli do nejbližšího supermarketu se stavebninami, koupili čtyřmetrové střešní latě a na bicyklech je dovezli na místo. Tam je obě namotali do zakotvených lan způsobem, aby se horizontáně navzájem dotýkaly a protitlakem zaklínily. Z této aretace, která připomínala letadlo na gumičku, ale zapomněli odstranit červená trička, jež posloužila jako bezpečnostní signalizace při transportu. Oba autoři jsou poměrně malého vzrůstu a prkna zavěsili příliš vysoko.

V galerii Josefa Sudka panuje tajemná, kreativní a trochu posmutnělá atmosféra. Umělec, jež je všem znám jako rázovitá postavička bezrukého génia, zde dlouho žil se svojí maminkou a dokonce spolu spali v jedné posteli. Ateliér plný krámů pak po smrti obou do základů vyhořel a zachovala se jen kamenná vana, kde mistr ustaloval fotografie, ale zlí jazykové tvrdí, že ji Josef používal i jako pisoár. Podle dochovaných stavebních plánů dřevěný domek nechal znovu postavit náš nejbohatší čech a replika je opravdu dokonalá. Vystavují zde mladí i starší fotografové a každá výstava je malou událostí. Současná výstava Aleny Kotzmannové s názvem Rybí lidé je sensuální lahůdkou, ale na své si přijdou i intelektuálně orientovaní návštěvníci. K vidění je i výše zmíněná vana, ze které Alena udělala zámeckou fontánu.