Autor je velmi dobře známý na současné česko – slovenské výtvarné scéně. Jeho způsob práce se opírá o neustálou interpretaci stereotypů a konvencí umění a jeho hranic. Divák je tak vždy vystaven myšlenkovému protikladu. Tyto paradoxy zveličují významy, obracejí se zpět na diváka s nezbytnou otázkou po smyslu viditelnosti a významu uměleckého díla ve společnosti. Je tedy možné v takto pojatém uměleckém diskurzu připustit estetickou funkci? Kurátorský výběr Jiřího Valocha se opírá o étos neominimalismu a neokonceptualismu, který tak otupuje hranice Frešové výpovědi.