Rýč, míč, klíč

dobře zní, rýmuje se a pěkně vyslovuje. Možná, že je to z čítanky. Podobně jako názvy předchozích Kalhousových výstav má i tento poetický charakter a k vekým, ledabyle zaostřeným fotografiím nabízí návod k hravému vnímání. Kurátor výstavy Michal Koleček považuje Kalhouse za nejvíc „gender“ výtvarného umělce v našem okolí (odborně millieu) a my mu to nemáme za zlé. Protože jeho (Kalhousova) fotografická řeč nepřekypuje politikou ani metafyzikou, působí privátně, prostě a skoro otcovsky. Přitom si ale jako malé dítě stále ukazuje prstem: na drobná zákoutí a podivné útvary na stole nebo na svůj dům a svoje blízké při odpočinku během výletu. Proslýchá se, že za něj někdy mačká spoušť jeho malý syn a jindy manželka. Jednou o něm kritický odborník na fotografii Josef Chuchma napsal, že Kalhous je „malá česká pocitovka“. Pokud to měl být jen neobratný kompliment, tak klobouk dolů. Domov, to je přece to nejdůležitější. Michalu Kalhousovi sekunduje svými fotografiemi a videi Michaela Thelenová. Autorka podobného humoru i naladění, která pro změnu ráda uklízí.

Fotografie v pubertě

Výstava Mutující médium kurátora Pavla Vančáta se ohlíží po fascinujícím období změn, které nemá v dějinách vývoje české fotografie obdoby. Během posledních dvaceti let fotografie v umění rezignovala na zpodobování vnějšího i vnitřního světa a začala se věnovat především sama sobě. Důvodů, proč se tak stalo je mnoho, ale tím hlavním je obecná touha přehodnotit celou moderní historii, které se právě fotografie stala hlavním průvodcem i původcem.
Několik set hřebíků vetknutých do hebce krémových zdí Galerie Rudolfnum svědčí o tom, že Mutující médium dostalo od vedení kunsthalle jasnou zelenou. Hřebíky přidržují velké, často špinavé fotografie, ale také obrazy i linoryty, dále je možné shlédnout videa i podivné instalace, které téma glosují z různých stran. Zkrátka fotografii rozprostřenou napříč výtvarnými technikami a různě zmutovanou.
Výstava je koncipovaná jako esej. Kurátor zachází s fotografiemi jako se znaky a sestavuje je do složité struktury. Některé umělce opakuje, jejich dalšími pracemi rozvíjí nové vztahy s díly jiných autorů tak, aby zdůraznil témata, která považuje za klíčová.
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století si fotografie vybudovala vlastní jazyk, který se v českém prostředí ve většinovém pojetí udržel a rozvinul až do osmdesátých let. V posledních dvaceti letech nastala změna a dnes, po 170 letech své existence se dívá fotografie na sebe do zrcadla a zjišťuje, že se její identita i situace radikálně proměnily. Sebezpytování je většinou nekompromisní, bolestivé, napjaté a nevybíravé, ale i vtipné, hloubavé a nakonec (doufejme) osvobozující.

Jak má vypadat upoutávka na výstavu, aby působila absolutně současně? Přesně tak jako na Artmapě: Plná bohatých přirovnání, odkazů napříč kulturou, nenápadně prozrazující inteligenci autora, dostatečně vtipná, lehká, průzračná a nezaujatá: jako kdyby se všichni recenzenti živili jako reklamní textaři nebo sňatkoví podvodníci. Já jsem nezaměstnaný, můžu jen prostě popsat pravdivý příběh: Na hřbitově ve Volyni v Galerii Na shledanou vystavuje do jara Josef Bolf. Nechal se tam zlákat možná proto, že mě má rád, ale spíš myslím, že ze soucitu. Maloval jen černou, zvládl to za necelé dva dny a ještě u toho trpěl, neboť ve Volyni byly vyprodané všechny hotely a on bydlel v penzionu na louce, kde skřehotaly žáby a nemohl spát. Na zdech smuteční síně pak Josef namaloval: dva opuštěné interiéry /v jednom visí smyčka a ve druhém je hlava psa/, dále ležícího hocha /vlevo/ a ležící dívku /vpravo/ a nakonec obě ležící figury posmrtně postavil a nechal je napospas nejisté budoucnosti. Před vernisáží nás navštívila Věra Jirousová a darovala nám, patrně okouzlená přírodou, několik plátků kozího sýra. Na oplátku dostala rakvičku se šlehačkou. Když už jsem skončil u gastronomie, na náměstí dělají skvělou topinku s horou sýra. PS: Volyně je město v jižních Čechách. Pokud ujdete z náměstí na jakoukoli stranu víc jak dvě stě kroků, ocitnete se v téměř v přírodě. Vy se ale vydejte do muzea, kde uvidíte několik výstav a získáte klíč od Galerie Na shledanou.