Kurátorka Edith Jeřábková sestavila pro nově otevřenou galerii Svit na pražském Smíchově nečekanou expozici: rekonstrukci dnes již zapomenuté a přitom kultovní polooficiální výstavy Martina Johna, Jiřího Kovandy a Vladimíra Skrepla v Malé výstavní síni v Liberci v roce 1988. Zatímco většina děl všech tří autorů se může i po letech překvapivě dotýkat současného neominimalismu s náznaky glamouru a dekadence, dobová dokumentace včetně snímků z o rok dřívější bohémsky pojaté vernisáže na Opatově nás naopak neomylně uvádí do časů, kdy na skomírající socialismus útočili z jedné strany chartisté a z druhé Laura a její tygři.

Erwin Kneihsl je návštěvník z jiné planety, který mluví lidskou řečí, jako člověk vypadá, ale hlavně pro skvělou galerii Svit v Praze připravil mimořádnou výstavu.
Vybavil se mi nadčasový abstrahovaný příběh Chrise Markera z legendárního snímku La Jetée, který se proplétá s naturalistickým historickým románem Skleněný pokoj Simona Mawera. V koláži, lépe řečeno vrstvení obrázků brněnských funkcionalistických vil zde absolutně přítomně cítíme historii města, architektury, kultury, lidí, část z nichž jsme po 2. světové válce z této země vyhodili. Na druhé straně absolutně přítomně vnímáme slunce, měsíc, hvězdy, a rakety V2, které na něj míří, ale naštěstí k němu nedoletěly. To co tu však není, je zdvižený prst morálky, poučování, ani poukazování na formu sdělení, tématizace galerijního prostředí, tématizace autorství, ani kurátorské koncepce.
Jak autor, tak kurátor výstavy Zdenek Felix jsou natolik zkušení, aby se mohli věnovat tomu, co je zajímá, a ne tomu, co je na zemi aktuálně spatřováno zajímavým. Pro Zdenka Felixe je to například alchymie, jak se dozvíme v audiovizuální reportáži z výstavy na partnerském webu Artyčok.TV (http://artycok.tv/lang/en-us/erwin-kneihsl-two/6435). Erwina Kneihsla kromě cesty mezi střední Evropou a nekonečnem, minulostí a přítomností, nepochybně zajímají lidé. Dejte si pozor, aby vás neunesl na planetu svou.