Kdo zná Dominika Langa, asi v instalaci Stěna snadno pozná jeho „rukopis“. Uplatnil v ní většinu svých témat a postupů: architektonická řešení v instalaci, práci s ready-made (zejména s nábytkem) a upozorňování na galerijní instituci jako soubor pravidel, podle kterých se řídí, co a jak se v ní děje. Stěna je součástí výstav ke stému výročí existence brněnského Domu umění. Zaměřena je ale pouze na prostor G99, ve kterém od roku 1999 probíhají menší krátkodobé výstavy současných umělců.
Dům umění je institucí typu „kunsthalle“ a tak nemá vlastní sbírky. Kovovou konstrukcí se zavěšenými díly a jejich fragmenty Lang vytváří fiktivní depozitář G99, reprezentující jak zdejší výstavy z let 1999-2010, tak jednotlivé osobnosti, které prostorem prošli coby vystavující. Díla si ale není možné volně prohlížet, to konstrukce a zavěšení děl neumožňuje, jsou tu především jako doklady konkrétní minulosti a zároveň surovina pro Langovu vlastní architektonickou „sochu“. Do druhého sálu galerie autor přenesl pracovnu kurátora, především horu kancelářských skříní a stolků, jejichž stáří často přesahuje věk umělců, jimž se z tohoto nábytku pořádají výstavy. Návštěvníky může šokovat, jak je možné, že všechny ty krásné výstavy vznikají v tak odpudivém prostředí.
Langova expozice je velmi didaktická a nenechává nás na pochybách, že v ní jde o hlavně o to, jak vyprávět o instituci. V jeho tvorbě proto zaujímá specifické postavení, protože se v podstatě jedná o „užité umění“.