Jakub Adamec: JÁ VÁLČÍM VALČÍK

Pro absolventa Lysáčkova intermediálního ateliéru (2007, Ostravská univerzita v Ostravě) Jakuba Adamce (1981, Valašské Meziříčí) je v umění důležitá historie, ať už jeho vlastní, či historie umění, světa, vesmíru (2012, ČRo Vltava). V tomhle sdělení se mísí vědomá naivita s podobně přepálenou patetickou vervou, což je možná na první pohled dvojakost charakteristická pro celou jeho tvorbu. Je to ovšem asi podobně směrodatné tvrzení, jako že je z dvojice I love 69 Popgeju ten distingovanější. Popgeju totiž před ustálením sestavy v podobě spojitých nádob (s Pavlem Pernickým) a vydáním desky Let’s gold corridor (2011, Vole Love Production/Malárie records, obsahuje písně z průběhu celého desetiletí) dlouho fungovali ve větší sestavě. Jejich zvěstování o světle vycházelo přímo z prostředí tzv. ostravské scény. Ta se na fakultě umění seskupila zejména ve Vole Love Production a okolo Galerie Strážná věž, v níž byl Adamec jeden z kurátorů (2005-2007). Jako bylo a je Vole Love spíš vnitřním rozpoložením než organizovaným labelem, je Adamcovo rozprostírání dobra a potřeba vidět světlo programem, který se neomezuje pouze na pole umění.
Dobro/zlo, existence a koexistence a jejich smysl, hledání/přijímání/odmítání obecných pravd, relativita, „individualita versus uniformita a nadřazenost proti spojenectví“ v tom i umělecká komunita v protikladu k umělecké scéně, je v jeho tvorbě zastřešeno žitým vztahem centra versus periferie a rozvrstveno mezi skupinové projekty, samostatně tvořené cykly a „autoportréty“. Ty byly donedávna stěžejní částí onoho osobního „zájmu o historii“, ať už jde o video Perspektywa (2011), či album TRAVELLING IN TIME – ŚWIEŻY KURZ/SVĚŽÍ KURZ (2012, Mik.Musik.!). Programová sebehistorizace a perifernost je ale nejen záležitostí vnitřní emigrace či snad geografické polohy – kvůli jeho dřívější „neumělecké“ práci v Polsku a nynější pozici kurátora Galerie města Třince (od 2012). To vše se promítá i do volby formálních, často „historických“, či spíše ahistorických prostředků – ať už home videa, propisek a fixů, či nalezených fotografií. Na výstavě Já valčím valčík, jejíž název je převzatý z písně Wojciecha Kucharczyka aka The Complainer – Ja walcze walca (nahráno 1987, vydáno 2005, Mik.Musik.!) budou představeny práce z posledních zhruba dvou let ve všech zmíněných médiích, převládajících v jeho práci: kresby, fotografie, manipulované fotografie, video. Ale Strom štěstí (2009, Žilina) ještě roste a áčko z knih (2010, Perspektywa) pořád drží. Áčko jako základ a permanentní počátek, raz dva tři.
„Jakub už několik let žije v Polsku a po celou dobu spolupracuje s polskými a českých umělci. Je autorem, který se zabývá různými oblastmi umění, psychedelickým, post-popovým magmatem na hranici notorického výbuchu. Je odvážný a radikální, obhajuje svou vizi světa přesně a bez kompromisů.“ (Jan Mikula, 2012)
Lumír Nykl