Jan Měřička – Krok zpátky

Výstava Jana Měřičky v GASK je první projekt z cyklu „Přesahy grafiky“, který divákům představí experimentální podoby současné grafiky, v nichž tvůrci zkoumají možnosti vyjadřování mimo rámec „klasických“postupů.

Tvorba Jana Měřičky (*1955), laureáta prestižní Ceny Vladimíra Boudníka za grafiku z roku 2000, se z kontextu současného českého umění vymyká tím, že má stejně blízko k novým elektronickým postupům jako k tradiční rukodělné grafice. Nelze tu mluvit o uzavřeném artefaktu, ale o živelně cítěném konceptu, který se před námi nevyjevuje pouze jako „dílo“, ale jako tázavý psychický záznam, v němž najdeme otisky lidské přítomnosti i paměti. Ať už v podobě komorního tisku, či velkorysé instalace, Měřička nás neustále provází po cestách vedoucích nejasnou vnější krajinou dějinného hnutí a zároveň vnitřní krajinou lidského mozku.

Výstava „Krok zpátky“ představuje výběr starších i nových autorových prací. Její název se zčásti vztahuje k malému ohlédnutí za Měřičkovou grafickou dráhou v podobě prostorové instalace „Ascendence“, vytvořené jako vrstvená „archeologie“ grafických listů z let 1999-2010. Dalším rozměrem výstavy jsou grafiky vzniklé jako jednoduché obrysy vycházející z fotografií, které jako soutisk vytvářejí dynamický „časosběrný“ pohled na lidskou činnost. Měřička se zajímá zejména o „mechaniku davu“ – například na letišti nebo na nástupišti v metru –, v jejímž rámci se jedinec pohybuje podle vlastních předpokladů, a spoluutváří tak spletitou (přitom téměř zákonitou) síť společenskékinetiky. Měřička této jinak neviditelné struktuře v prostoru a čase dává hmatatelnou formu, a odkrývá tím „skladbu pomíjivosti“ jako pravou podstatu lidské civilizace. V jeho sítotiskových fotogramech autor zaznamenává trojrozměrné předměty jako sugestivní siluety: mrtvola konipasa naposledy rozevře svá křídla a znázorňuje rozfázovaný let, zatímco kostry všech ryb, které autorova rodina snědla během jednoho roku, se skládá do hejna plavoucího po nevědomém proudu posmrtné existence.

Spolu s autorem činíme onen „krok zpátky“ do prazákladních myšlenek o tom, čím vyměřujeme svůj smrtelný život, a tom, co po sobě zanecháváme jako stíny ve věčnosti.