Komu by měl být věnován pomník vytvořený pro veřejný prostor města? Jsou a byli mezi námi jedinci, kteří si jej zaslouží? Budou se skutky zvěčněných osobností nebo zvolená témata dotýkat společnosti i za několik let nebo desetiletí? Neměly by být sochy a pomníky ve veřejném prostoru umístěny pouze dočasně? Proč se většina aktuálních návrhů vrací ve své podobě o několik (desítek) let zpátky? Jak vypadá a jak by měla vypadat „současná forma“ monumentální tvorby? Podobné otázky si kladou mnozí z nás při pročítání podmínek vypsané soutěže na sochu Marie Terezie nebo Žofie Chotkové, když ve svém okolí narazí na „zfušovaného Amadea“ nebo streetartovou realizaci zadanou magistrátem. Instalace Jany Doležalové Člověk bez nosorožce propojuje autorčiny úvahy o funkci, ideové náplni, formě a dopadu sochy ve veřejném prostoru s tématy, která jsou v její tvorbě dlouhodobě přítomná. Zabývá se především vztahem člověka k přírodě a pozicí jedince v rámci společenství. K nastoleným otázkám se vyjadřuje jako absolventka Ateliéru monumentální tvorby AVU, ale především jako autorka s aktivním lidským a občanským přístupem.

Vernisáž doprovodí autorčina performance.