Jaromír Funke – Abstraktní kompozice (1927–1929)

Jaromír Funke (1. 8. 1896 Skuteč — 22. 3. 1945 Praha) patřil k
zakladatelské generaci moderní české fotografie Nové vidění a životní
pocit prosazoval organizováním spolkového a výstavního dění, byl vlivným
teoretikem i pedagogem. V tomto smyslu vynikl nad kolegy Josefa Sudka či
Jaroslava Rösslera. Zemřel jako nepřímá, ale o to tragičtější oběť války.
Neobyčejně nápaditý a plodný Jaromír Funke fotografoval od dětství.
Zralého tvůrce označil historik umění Antonín Dufek za „průkopníka,
zaujímajícího v internacionálním kontextu fotografie podobné místo jako
František Kupka v malířství“. Mohl to napsat právě jen s ohledem na
kolekci Abstraktní foto, jak díla z let 1927 až 1929 označil sám autor. Za
jejich látku zvolil zejména světlo a plochy, na něž promítal kompozice,
sestavené mimo záběr. Jejich projekce dotvářela v listopadu 1929
konstruktivistickou scénu Zdeňka Rossmanna při brněnské inscenaci Syngeho
Jezdců k moři v režii E. F. Buriana. Zároveň s vizemi nepředmětnosti
fotografoval Funke zátiší (Věci skleněné a obyčejné, Kompozice s
ledňáčkem) a zrcadlení (v cyklu Refexy). Odtud vstupovaly do radikálně
abstrahovaných snímků divácky povědomé rekvizity či postupy. Funke obsáhl
po etapě piktorialismu poetismus, konstruktivismus, novou věcnost,
funkcionalismus a surrealismus. Podmanivá Abstraktní fota se daným -ismům
vymykají. Náleží k nejosobnějším fotografovým projevům. Nejsou ničím
menším než rafinovanou odpovědí na fotogramy, výtvarné stínohry předmětů
kladených přímo na světlocitlivé listy. Abstraktní fota tedy polemicky
korespondují s díly hvězdných signatur avantgardy: Man Ray, László
Moholy-Nagy, Christian Schad, Jaroslav Rössler… Současné digitální
tisky, vycházející z unikátních negativů Jaromíra Funkeho, rozšiřují
představy o významném průlomu v médiu spadajícím zpravidla pod realismus.
Dobové autorské zvětšeniny (o delší straně až 58 cm) jsou rozptýleny v
různých sbírkách, další zůstávají nezvěstné, případně se nedochovaly.
Koncentrace jedenadvaceti exponátů, jakou se podařilo – díky vstřícnosti
Funkeho dcery Miloslavy Rupešové – uskutečnit kurátorovi výstavy Pavlu
Lagnerovi, je nebývalá. Nové pozitivy z původních skleněných desek (13 x
18 cm) jsou naplněním předpokladu opakovaného průmětu negativu, o který se
Funke proti jedinečnosti fotogramů zasazoval.
Text: Josef Moucha