Antika je referenční bod, ke kterému se upíná celá evropská kultura. Veškerá "evropská tradice" – demokracie, kutltura, filozofie – je založena na zpětném pohledu do hluboké minulosti. Naši kolektivní identitu ztotožňujeme s torzy a tisíciletými bájemi. Co jiného nám zbývá: časově bližší a snáze představitelná minulost je moc tíživá a prosáklá naším vlastním pokrytecky maskovaným podrazáctvím, zatímco budoucnost už jsme si navykli kupovat vyrobenou a zabalenou na jiných kontinentech. V jakém stavu tedy je naše Antika v přítomnosti? Ptá se Jonáš Svoboda.

Jonáš Svoboda studuje v intermediálním ateliéru na brněnské FAVU. Nejčastěji pracuje s (více či méně) melodickým a rytmizovaným zvukem a (víc či méně) konsekventním a rytmizovaným pohyblivým obrazem. Jeho filmy se někdy zdají vtipné, jindy kruté, někdy spíš pravdivé a jindy jako fikce. Každopádně jsou to filmy "ze života". Vtipné, kruté, pravdivé i fikční, vykloubené, jak jen život může být.

Kurátor: Šimon Kadlčák