Kateřina Černá, narozená 17. 2. 1937, diplomovaná akademická malířka, členka Hollaru a pražského „Pařížského klubu“, zakladatelka soukromého rukodělného vydavatelství Grafoman, absolvovala AVU roku 1963 u profesora K. Součka, kde malovala poměrně zdařilé portréty a zátiší klasickou olejovou technikou na plátno. Později se věnovala a dodnes věnuje kolážím (či asamblážím) a též grafice (lept, lino).

Již v roce 1962 vznikla první autorská knížka, od té doby si kromě „vážné tvorby“ čmárá, leptá, píše a ryje ty své knížky a sešity už více než 50 let! Nynější výstavou se pokouší svou knižní tvorbu shrnout a představit ji veřejnosti. Jsou to většinou knížky rukopisné v jednom exempláři, popřípadě vydané vlastním nákladem jako příležitostné tisky.

Před pěti lety, kdy měla velkou výstavu v Galerii Smečky, jí vyšla monografie (vyd. M. Souček společně s J. Kořánem, text N. Řeháková), kde jsou též tištěny ukázky z některých knížek. Jednu právě vydává nakladatelství Arbor vitae. A tak by se dalo říct, že možná budeme přítomni historickému okamžiku její prezentace v Hollaru.

A nakonec citát z klasika: „To, co nám dneska nejvíce chybí, to je naprosto nectižádostivý spisovatel a skutečně dobrá neuveřejněná báseň“. Autorka tento výrok E. Hemingwaye tak trochu vztahuje i na sebe, sice přiznává, že „naprosto nectižádostivá není“, ale těch neuveřejněných básní má doma plnou krabici od bot. Některou z nich třeba uslyšíte na vernisáži…