Klamy a my

Kurátorka: Lenka Sýkorová

Instalace složená z vizualizací osobních chimér, fantasmat nebo vizí, která převyprávěná tou Druhou získávají další kvalitu i pro Mě samotnou.
Ve světě, kde nic není důležitější, než to ostatní, nepotřebuji nalézat své pravdy, abych jim mohla věřit. Chci zírat s úžasem na neustále se proměňující každodennost a cítit klid, vědět, že tomu nikdy neporozumím.

Romana Bartůňková a Kateřina Palešníková

…”Paní, vy nevíte, o čem mluvím,” pronesla Ondatra vážně. “Necítila jste poslední dobou ve vzduchu něco zvláštního? Neměla jste nějakou předtuchu? Nemrazí vás někdy v zádech?” – “Ne,” odpověděla muminkova maminka udiveně. – “Je na obzoru nějaké nebezpečí?” zašeptal Čenich a zadíval se na Ondatru. – “To nikdy nevíme,” zamumlala Ondatra. Příštího dne bylo zamračeno. “Poslyš!” zavolal na Ondatru Muminek. “Čím to je? Proč je všechno šedé?” – “Neruš mě,” odvětila Ondatra. “Běž si hrát! Hrej si, dokud můžeš! V té věci stejně nejsme schopní nic udělat, a tak je nejlíp brát všechno filosoficky.” – “Co se má brát filosoficky?” vykřikl Muminek. – “Zánik světa,” vysvětlila mu Ondatra klidně. „Já nechci zaniknout!” vykřikl Čenich. “Našel jsem jeskyni! Nemám na zanikání čas!”
(Citace z knihy “Kometa”, Tove Jansson, 1946)