Johana Pošová & Barbora Fastrová
LOVER’S DIGEST JAZZ DINNER 

Každý půst začíná zásadní událostí, kdy období dlouhého a přísného odříkání předchází karnevalová (masopustní) oslava. Po velké slavnosti lásky a její životodárné síly se nyní přibližujeme k další kapitole své cesty – k oslavě konce toho světa, který jsme znali. 

Tentokrát na sebe slavnost vezme oficiálnější podobu večeře a následné party doprovázené jazzovým hudebníkem. Stejně jako během první události budeme věnovat zvláštní pozornost jednomu lidskému orgánu. Tentokrát to budou střeva (ve východní tradici často pokládaná za druhý mozek). Odvážíte se přijít a přidat se k nám na tuto velmi specifickou oslavu nadcházejícího půstu? 

~

První čas, když babička k dceři přišla a ještě v domácnosti ani s okolními lidmi obeznámena nebyla, přišla jednoho dne paní správcová se dvěma ještě paničkami na vizitu. Paní Prošková byla právě kdesi na stráni.
Babička dle svého obyčeje pobídla hosty, by se posadili, a přinesouc chléb a sůl, podala s celou upřímností, aby si vzácné paní ukrojily. Vzácné paní se ale s pohrdavým vyhrnutím nosíčků děkovaly, že nebudou jíst, pak se úsměšně na sebe podívaly, jako by chtěly říci: "Ty sprosťačko, co si myslíš, že jsme my ňáké jen tak ledabylo!"
Paní Prošková příjdouc viděla hned, že babička chybila proti panským obyčejům, a řekla matce, když paní odešly, aby takovým paním chléb nepředkládala, ty že jsou na jiné věci zvyklé.
"Víš ty co, Terinko," řekla jí babička popuzena, "kdo u mne nepřijme chléb a sůl, ten není hoden, abych mu židli podala. Ale dělej si, jak ty chceš, já vašim novotám nerozumím."