Kurátorka výstavy: Jana Písaříková
Kráčíš pomalu a obezřetně, aby se nohy co nejméně bořily do závějí, fascinovaně sleduješ okolní krajinu. Horský vzduch ti způsobuje návaly střídavé únavy a euforie. Cítíš svoji sílu, svou volnosti ale i nepatrnost vůči okolní mase hor.
Spoléháš se hlavně na sebe, ale stejně tak musíš věřit i těm, kteří tě doprovází. Po výstupu následuje odměna v podobě volného sjezdu. Sníh se při něm chová jako živá bytost, stejně jako dravá řeka nebo hřbet neposlušného koně. Okolní krajina se rozplývá do abstraktní kompozice, rychlost omamuje. Když si zpět v údolí, cítíš ničím nenahraditelný pocit vnitřního smíru, klidu a konejšivé únavy. Pomalu kráčíš domů.