Marie Blabolilová do širšího povědomí vstoupila již v 70. letech svým přímočarým, jednoduchým a střídmým projevem. Již v nejranějších dílech se soustřeďuje na grafiku, na techniku čárového leptu. V 80. letech se přiklání k malbě, která postupně začíná převažovat. Její tvorba vychází z pozorování okolního světa, ale zobrazení není popisně realistické. Na obrazech vidíme vždy určitý výsek obyčejného předmětu, krajiny nebo zákoutí s absencí figury.

 

Rukopis tvoří pravidelný vzor a druhou rovinu představuje konkrétní motiv. S pravidelností, rastrem souvisí užívání netradičních materiálů, například techniky malířského válečku. Inspiraci také hledá v ornamentech a barevnosti starého podlahového linolea, na které velice často i přímo maluje a využívá je jako podklad pro novou kompozici. Přes jasné a konkrétní vyjádření působí obrazy na diváka svojí poetičností a citlivostí.

 

Marie Blabolilová (*1948, Praha) studovala AVU v Praze v ateliéru grafiky v letech 1967–1973 (F. Jiroudek, J. John, A. Paderlík, L. Čepelák). Je držitelkou Ceny Vladimíra Boudníka (2003), Ceny Grafika roku (2004, 2012). Její dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně Národní galerie v Praze a v National Gallery of Art ve Washingtonu. Malířka žije a pracuje v Praze.