Marie Blabolilová: Linolea

Marie Blabolilová je svéráz. Vidí svět v rastru. Jde lesem a kmeny se jí řadí do spořádaných zástupů, koruny stromů v sadě tvoří pravidelný vzor, květiny na záhoně se skládají do pestrého ornamentu, z protějšího domu vystupuje křížová struktura okenních rámů. Nezapře oko grafika. Rezignovala na člověka a vytvořila si pro sebe charakteristickou ikonografii opuštěnosti, civilních zákoutí, interiérů a krajiny, stromů a rostlin, ptačích společenství. Po dlouhá léta se na jejích obrazech, s výjimkou ukřižovaného plechového Krista ze zastavení Božích muk, nevyskytuje jediná lidská postava. Člověk je přítomen skrze své stopy. Kupka sena je shrabána, žebřík opřen o strom v sadě, hrnek zanechán na stole, lampička tiše svítí. V kontextu našich výtvarných dějin ji můžeme označit jako pokračovatelku oproštěnosti a čistoty vidění Jiřího Johna, kterou osobitě rozvíjí a vede dál, obezřetně se vyhýbajíc kolejím intelektualismu a jakékoli závislosti.
Malba Marie Blabolilové není malbou v klasickém slova smyslu. I jako malířka uplatňuje své brilantní grafické vidění a originálně využívá princip rastru, udávající rytmus a formující kompozici. Se sítí – rastrem souvisí užívání netradičních materiálů, jako je linoleum a technika malířského válečku. Marie Blabolilová patří v tomto směru mezi průkopníky. Dokonce lze říci, že zaujímá unikátní postavení i ve světovém měřítku, protože starý typ linolea, po kterém pro jeho inspirativní vzory sáhla, je typickým českým produktem své doby, na který by umělec jinde ve světě jen tak nenarazil. Zprvu malovala vzory podlahy či látkového potahu ručně. Novátorský nápad „zjednodušit si práci“ a použít linoleum jako podklad pro zátiší vznikl mezi lety 1985 – 86, která datují první obraz na tomto materiálu. Marie tehdy geniálně minimalisticky zvýrazněním bodů z podkladu nechala vystoupit zvláštní, civilně symbolickou dvojici lahví od piva a limonády. Od starého lina se odrazila jako od podlahy. Kombinaci malby a sešlapaného lina rozvíjí dál. S rastrem souvisí také pozdější užití malířského válečku pro tvorbu osnovy pro malbu či vytvoření vzoru.
Soustředěný, až geniální pozorovatel se v její osobě snoubí se soucítícím a zodpovědným zúčastněným, který si navíc dovolí odlehčení a výtvarný žert. Tahle šťastná konstelace ji chrání před samoúčelným dekorativismem, sentimentální lyrikou či hysterickou angažovaností. Patří suverénně mezi naše čelní představitele tiché, silné, svérázné exprese s existenciálním nábojem.
Na jedné straně klid, ticho, osamění. Když ale Marie zahlédne, že jde do tuhého, třeba labuti nebo kočce, klidně pro ně zavolá hasiče.
Lucie Šiklová