Matěj Smetana: Říp
Matěj Smetana absolvoval FaVU VUT v Brně. Pak doktorandská studia na AVU v Praze. Nyní je odborným asistentem na Katedře intermédií a multimédií na VŠVU v Bratislavě. Tvoří zejména animace a instalace. Obsah jeho díla směřuje k postkonceptuálnímu myšlení a objevuje se zde i nádech institucionální kriticky. Kupř. pro výstavu Nulla dies sine linea v GEF v Ústí nad Labem v roce 2014 Matěj Smetana vytvořil 30 m dlouhou kresby na téma zánik Louvru. Statická animace složená ze třiceti fází neumožňovala v tenké kresbě uchopit dílo v celku, to bylo možné sledovat jen zblízka – tedy fragmentálně. Podobný projekt vznikl přímo na míru galerii Altánu Klamovka, kde autor rozvíjí téma hory Říp v kontextu její historie a současnosti a to za užití média kresby, počítačové grafiky a fotografie. Výslednou formou je série digitálních kreseb – fotografií. Lenka Sýkorová Jak bys charakterizoval svou tvorbu? Zajímá mě práce se znakovými systémy, zabývám se souvislostmi mezi uměním a vědou, rád bych porozuměl tomu, jak funguje lidské vnímání. Ale v podstatě pracuji tak, že dělám, co mě napadá a pak zpětně hledám, jestli je mezi vzniklými pracemi nějaká souvislost. Zajímá mě hlavně práce s instalací, objektem a animací, občas se zabývám i fotografií. Tvoje současná výstava v Altánu Klamovka. Jak bys ji vysvětlil běžnému návštěvníkovi? Práce Říp pro Altán Klamovka je pro mě do určité míry experimentem. Na výstavě užívám tuto horu trochu podvratně jako prostředek k prostorovým hrám v souvislosti s vývojem krajiny a s různými fiktivními možnostmi vzniku této hory. K tomu používám počítačovou 3d grafiku a kresbu, takže výsledkem je série fotografií bez reálného zdroje. Jaké postavení má v Tvé tvorbě médium kresby? Zabývám se kresbou hlavně v souvislosti s animovaným filmem, kdy užívám výrazné křivkové kontury jako hranice, kde končí jeden prvek a začíná jiný. V animacích někdy používám kresbu i v podobě šrafury. V této výstavě chápu kresbu v rozšířeném významu jako sérii počítačových křivek, vektorů, které nevycházejí z reality, ale jsou uměle konstruované. Počítač plně ví, co tyto vektory představují, "chápe" jejich tvar jako my např. tvar tužkové kresby. Matěj Smetana
