Pavel Čáslava navazuje svou sbírkou českého moderního umění na meziválečné sběratelství, které má v Brně dlouholetou tradici. Poměrně rozsáhlá kolekce se formovala v průběhu uplynulého desetiletí, a to ve snaze získat reprezentativní ukázky tvorby představitelů několika uměleckých generací minulého století.

Sběratelovy akviziční záměry se zaměřily na dva hlavní okruhy. První zahrnuje několik dokladů předchůdců českého moderního umění ( A. Slavíček, A. Hudeček, J. Prucha), hlavně však malby a sochy zakladatelského pokolení, jež těžilo z expresionistických a kubistických podnětů ( E. Filla, A. Procházka, O. Gutfreund).

K jejich odkazu se po první světové válce přihlásili mladí avantgardní tvůrci, a to nejen malíři ( F. Foltýn), ale i sochaři ( V. Makovský, B. Stefan). Další vývojovou eventualitu zde představují malíři, kteří vycházeli z poetiky novoklasicismu (O. Kubín, J. Král, A. Justitz, J. Trampota ad.) či ze sociálních problémů doby ( J. Kubíček, P. Kotík). Ohlas válečného času je patrný v dílech umělců z let protektorátu, ať už byli představiteli tvůrčích kolektivů ( Skupina 42, Skupina Ra) nebo rozvíjeli své představy na vlastní pěst ( J. Čapek, J. Bauch, K. Černý, F. Kaláb).

Druhý názorový okruh ve sbírce Pavla Čáslavy počítá s přínosem brněnských výtvarníků, kteří tvořili v letech po druhé světové válce, zejména těch, jejichž tvorba reaguje na aktuální problematiku. Ke slovu se tu dostávají autoři bez ohledu na to, zda byli členy nově vzniklých skupin ( B. Matal, J. Kubíček, P. Navrátil, M. Netík, V. Vašíček, D. Chatrný, A. Širůček, V. Drápal, M. Štolfa) nebo stáli mimo skupinová společenství ( B. Lacina, M. Šimorda, P. Skácel).

Výstava seznamuje se zaměřením sbírkového souboru, aniž si může činit nárok na vyčerpávající představu o názorových tendencích nebo o přínosu stěžejních osobností českého umění dvacátého století. I tak však nabízí pohled na umělecký odkaz naší minulosti, jenž je právě dnes hodný zvýšené pozornosti.

Jiří Hlušička