dlouhodobé expozice

Národní galerie v Praze, Palác Kinských

Staroměstské náměstí 12, Praha 1

Umění Asie ještě tento rok v novém

08.01.2018

25. února 2018 se v paláci Kinských Národní galerie v Praze uzavřela expozice Umění Asie. Ještě tento rok se opět zpřístupní její část ve Veletržním paláci ve formě tzv. schaudepot, tedy otevřeného depozitáře do doby, než bude v budoucnu trvale vystavena na Hradčanském náměstí. 

Sbírka umění Asie a Afriky spravuje více než 13 tisíc předmětů původem z Japonska, Číny, Koreje, Tibetu, jižní a jihovýchodní Asie, islámské kulturní oblasti a Afriky. Svým rozsahem a významem patří tato sbírka k předním svého druhu v Evropě. Od svého založení v roce 1951 byla systematicky rozšiřována jednak cílenými nákupy, převody z jiných veřejných institucí, stejně tak se dále průběžně rozrůstá o odkazy a dary soukromých sběratelů. Zásadní význam sbírky proto spočívá také v tom, že téměř přesně dokumentuje obraz sběratelství asijského umění v českých zemích přibližně od poloviny 19. století do současnosti.

Sbírková expozice Umění Asie v paláci Kinských na Staroměstském náměstí se 25. 2. 2018 uzavře a během následujících let přesune do vhodnějších prostor.

 

 

Historie Paláce Kinských

Palác Kinských byl postaven v letech 1755–1765 na místě parcel tří domů s raně středověkými základy. Nejjižnějšímu domu, zmíněnému poprvé roku 1363, předcházel románský objekt z 12. století, jehož přízemí vybudované z kvádříkového zdiva se dosud zachovalo ve sklepení paláce. Po roce 1560, kdy byl dům v držení Trčků z Lípy a později Příchovských z Hodějova, došlo k renesančním přestavbám. Severní část dnešního paláce vznikla ve druhé třetině 13. století. Vlivem středověkého způsobu života se v dnešních sklepech zachovalo původní přízemí, včetně raně gotické křížové klenby.

Poprvé se oba domy spojily roku 1508, když si je najal Albrecht z Kolovrat. Kolem roku 1583 prošla severní část objektu větší přestavbou, při níž byl mj. zřízen v průčelí balkon. Nejpozději roku 1750 získal severní část Jan Arnošt hrabě Golz, před rokem 1755 k ní přikoupil i část jižní a obě definitivně spojil. Při prodeji paláce Františku Oldřichu Kinskému roku 1768 měl již svou konečnou podobu a byl snad i ozdoben sochami I. F. Platzera.

Ve třicátých letech 19. století se dále rozšířil připojením severního (levého) domu č. p. 607, u něhož jsou opět zachovány gotické sklepy, a byl klasicistně upraven. Komplex se skládá z hlavní budovy při náměstí, levého křídla, příčného křídla, budovy při Týnské ulici a bočních křídel. Zadní budova do Týnské ulice pochází z roku 1838, stejně jako pozdně klasicistní úpravy fasád. V téže době byla také upravena obě palácová nádvoří, z nichž zadní sloužilo původně jako hospodářské zázemí. Zde se zachovala kašna s obdélnou nádrží. Palác je ve správě Národní galerie od roku 1949.