Lipsko a Praha jsou velká města s velmi živou uměleckou scénou, kterou se vyznačuje postsocialistickou transformací. S touto transformací související boje o interpretaci dějin a vzpomínání, ale také umělecká produkce v choulostivé situaci a patriarchální struktury patří mezi témata, která spojují. Vyloučení, rasismus, čím dál tendence k blahobytu, postupné rušení sociálních systémů a sílící nacionalistické tendence, které nikdy zcela nezmizely – to mají Lipsko a Praha rozhodně společné. Kritický postoj České republiky vůči Německu, který intenzivně přetrvává dodnes, je neustále předmětem diskusí. Dalším společným ryse těchto dvou měst je velmi živá umělecká scéna, která se těmito společenskými fenomény zabývá – a zároveň je jimi ovlivněna.

V rámci kolektivní výstavy budeme prezentovat koláže, videa, fotografie, instalace, sochy a zvuková díla. Umělkyně ve svých pracech zaujímají subjektivní postoj, zviditelňují podmínky, které mají k tvorbě, ale také zveřejňují okamžiky ze svého života. Angažované umělkyně s neobyčejným pozorovacím talentem se zabývají společenskými narativy a historickými předměty, vytvářejí pravdy, ale i nepříjemná sdělení. Jejich práce jsou subjektivní, ale pokaždé se snaží i objektivitu. Aby nezůstalo jen u planých hesel, budeme se v rámci šíře těchto výrazových forem zabývat i problematikou společenské kritiky v umění a na toto téma chceme také diskutovat s publikem.

Tato výstava je výsledkem několikaměsíční velmi špatně placené či zcela neplacené práce umělkyň, ale také praktikantek, nesčetného množství podporovatelek, organizace produkčních a kurátorky, doposud pouze velmi málo placených služeb řemeslnic, uklizeček a techniček, a také nasazení řidiček, tiskařek a grafiček. Většina zúčastněných žije v nejistých a neformálních pracovních poměrech, v nejisté finanční situaci a vedle práce se starají o domácnost, příbuzní či přítelkyně.

Kurátorka: Henrike Böhm (DE)