(původně Quadrienale odmítnutých) názvem odkazuje na Salon Odmítnutých z roku 1863 (Salon des Refusés). Cílem této akce není kritika současného českého (mezinárodního) quadrienale (www. pq.cz), ale příležitost dát možnost prezentace třem unikátním projektům, kterým nebylo díky enormnímu zájmu žadatelů umožněno vzniknout v rámci programu Intersekce pražského Quadrienale. (Program Intersekce PQ vyzýval k přípravě site specific performací a představení pro různá doporučená nebo i jiná místa v rámci Prahy. Z cca 45 přihlášených projektů bylo podpořeno pět)V rámci večera proběhnou tři site specific performance připravené jen pro tuto akci. Formace jsou v původním složení, v jakém se hlásili do Intersekce PQ, neponechaly si však původní ideu koncipovanou do odlišných prostor v jiném čase a kontextu, ale pracují s prostorem Trafačky (včetně běžně neveřejných chodeb přilehlého obytného domu, sklepů,střech a exteriéru objektu) a jejím géniem loci.

Projekt MILANA LOVIŠKY a OTTY KRAUSE, MILOŠE ŠEJNA a DAVIDA HELÁNA a dua zakladatelek AMANITAS- TEREZY GEORGIEVOVÉ a LINDY MIKOLÁŠKOVÉ doplní
v průběhu večera autorským čtením MILAN KOZELKA, koncert kapely TEVE a djský set BLOODY TRAGEDY (člen Guma Guar, Revered Dick).

Vybrané projekty nejsou z kategorie klasického pouličního divadla ani chudého divadla, které se drží ideí Grotowského, ale pracují s fůzí současných, původních
i dosud neobjevených médií a technikami od manipulace s gigantickými objekty, úřednickým buto, používáním živlů jako scénografie, s pokusem o přesáhnutí duncanovské školy neškoleným slovem a virtuozní vycepovanou hrou na hudební nástroje, žonglováním slovíčky nebo nečitelnými překonceptuálnímu postupy natolik mezioborovými, že divadlo je to poslední, co by divák v představení tušil. Autoři nepracují s klasickým ani jiným tancem, ale svá těla používají jako nástroje, přesněji suroviny pro laboratoř pohybu.