Basjukova vizuální tvorba je podnícená četbou a objevováním cizokrajných nebo starožitných předmětů, které rád shromažďuje a sestavuje do fetišistických oltářů, pojímaných na pomezí obrazu a objektu, skutečnosti a snu. Jeho výstava je podivuhodnou cestou za hranice zkušenostních představ, symbolicky uvedená zobecnělým obrazem knih Julese Vernea. Nese název Zadní strana pobřežní vysočiny, což je i titul 8. kapitoly z Verneovy robinzonády Dva roky prázdnin. V instalaci site-specific, kde výstavní prostor koexistuje v úzkém sepětí s autorovými obrazy a objekty, se setkáváme jednak se širokoúhlými obrazy, kombinujícími v kontrastu temných barev a popelavě bílé barvy vzdálený exotický svět s každodenními pracovními pomůckami, a také s monochromně pojatými malbami menšího formátu, jež v momentkách situačních dějů zobrazují hrdiny, jež do tyglíku dobrodružných příběhů patří. Přes narativní způsob zobrazování nejde o ilustraci příběhů, metoda alegorie slouží spíše tázání po smyslu umění a impulsech, jež umělce pudí malovat. Nejde ani výlučně o obrazy. V interdisciplinárním slova smyslu, jenž je charakteristický pro výraz site-specific, Basjuk zavádí do výstavního prostoru optické hry s objekty světelné projekce, jejichž iluzorností upozorňuje, že podstata věcí a jevů se zjevuje až za hradbami našeho poznání a za zrcadlem našeho vnímání. Ve zkřížení inspiračních zdrojů poznatků a fantazie vzniká instalace jakožto transformace reality s hodnotou výrazové kapacity hyperfikce, příznačné pro romantiku literatury a malířství. S přiřazením atypických formátů a technik, vzdává toto prostředí hold významové neurčitosti, neomezené svobodě přenosu informací a představ.

Vlasta Čiháková Noshiro