Malíř Petr Gruber (1989) je fascinován jedinečností okamžiku. A to jak mnohovrstevnou jednotou této jedinečnosti, jež přesahuje hranice popisnosti, tak její rolí pro uchovávání nevědomé, mimovolné paměti. Aby tento okamžik, který ihned pomíjí, mohl být ve své jedinečnosti zpřítomněn, nebo lépe, aby mohl být opět oživen, probuzen k životu a aby tímto aktem zároveň došlo k iniciaci zasuté paměti v celé šíři její intenzity, je nutné vracet se do míst a prostředí, která autor velmi dobře zná. Proto volí přírodní rámce, zpravidla lesy (Vysočina, Krkonoše), v kterých se pohybuje od nejranějšího dětství. Jejich „prožitost“ má svou introspektivní chronologii a prostorovou fixaci. Zdánlivě banální místa uchovávají pro autora jakýsi vnitřní rozměr právě tím, že je v nich uložen čas intenzivního „pobytu“ a „kontaktu“. Každé takové místo je třeba opět nalézt, ohledat, nově zaměřit. Vstoupit do jeho skladebnosti, prostoupit jí a rozkrýt v ní to, co rezonuje s hlubinnou pamětí a pochopitelně s tím, co je dnes. Není to pouze malba krajiny, nýbrž především kontakt s uplynulým časem, který je v ní uložen, co zintenzivňuje malířův pohled a dodává jeho krajinám mnohdy magický či spirituální rozměr. 

Hlavním výrazovým prostředkem Petra Grubera je barva. „Barva se mi stala stavebním prvkem přímé vizuální zkušenosti,“ konstatuje autor. Cesta k tomu, aby obraz byl ale skutečně budován pouze barvami a oprostil se od všeho balastu popisnosti, beletrizace či závislosti na fotografii, nebyla jednoduchá. Nejvíce v tomto směru ovlivnili Petra Grubera malíři Jiří Sopko, Vladimír Kokolia a Igor Korpaczewski. V práci s barvou nalezl autor pro vyjádření svého záměru určitou charakteristickou polohu, kterou bychom mohli nazvat staženou, ale intenzivní barevností. Souhra barevných vztahů v rámci určité převládající tonality (např. modré) zintenzivňuje námět. Psychologizuje ho. Činí z něho zároveň osobní i nadosobní událost. Spojuje viděné se zastřeným, vědomé s nevědomým. Odtud také zájem autora o různou intenzitu světla, barvy, zájem o motivy různých clon a barevných filtrů, o překrývání prostorových rovin či o „zakrývání“ výhledu cizorodými předměty a objekty. Velkou roli coby výrazový prostředek malby tu hraje také nástroj „protisvětla“, jakési zrcadlení, které do lidského zraku vrací odražené světlo a do obrazu zpětně zasévá prostorové a barevné nepatřičnosti, jež ho oživují.

Jedním z míst, které iniciují paměť, jsou rekreační objekty situované doprostřed lesa. Je to archetyp, jež nás vrací zpět do dětství prázdninového bezčasí. Hotel v lese je „typickou situací“, která cosi předem stanovuje a napovídá. Lidské sídlo prorůstá živá příroda. Uvnitř panuje klid. Čas tu, mimo sezónu, plyne jinak. Okna prázdných interiérů jsou buď neprodyšně uzavřená, aby dovnitř nemohl mráz, nebo otevřená dokořán, aby se po zimě snížila vnitřní vlhkost. Opuštěný mobiliář, čekající předměty, místnosti plné tetelícího se prachu, jež prostupuje světlo dne. A je to právě světlo, které tu sjednocuje přírodní a lidský životní rámec. Okna ven samy konstruují obrazy jako výseky z prostorového kontinua. Rámují nekonečné řady kompozic, z nichž některé zarezonují, protože narazily na spodní proud podvědomí. Petr Gruber je lovec těchto vizuálních okamžiků. Pro úspěch v lovu tohoto druhu je důležité ticho a koncentrace. Ideálním místem pro lovení paměti je hotel v lese, mimo sezónu, v době kdy vše podřimuje v očekávání čehosi nového, co se brzy dostaví. 

 

Petr Vaňous, Praha, březen 2017

 

 

Petr Gruber (nar. 1989 v Havlíčkově Brodě), studoval v letech 2004-2008 SUŠG v Jihlavě a v letech 2008-2014 Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Zdeněk Beran, prof. Jiří Sopko, prof. Vladimír Kokolia). V roce 2013 studijně pobýval na Akademii der Bildenden Künste v Mnichově (AdBK München), v malířském ateliéru Güntera Förga. V roce 2014 byl nominován na německou cenu Leinemann Stiftung. V letech 2010 a 2014 se účastnil sympozia Na hranici (Grenznah) v Bavorském lese (DE). Věnuje se především krajinomalbě, kterou aktualizuje pro současnost. V jarní Revolver revue č. 206/ 2017 vyšel s autorem rozhovor. Pro Galerii Dole připravil společně s kurátorem Petrem Vaňousem výstavu nazvanou Hotel v lese.