Výjimečný zjev v dějinách české fotografie – fotograf, který byl vynikajícím technikem a zároveň citlivým a výtvarně nadaným tvůrcem. 

    Fotografie mu učarovala již v raném dětství. Zkušenosti s praktickým fotografováním však začal sbírat poměrně pozdě, až v sedmnácti letech. Po maturitě na žižkovské reálce v roce 1911 pokračoval ve studiu na c. k. České vysoké škole technické v Praze.  Jeho studia přerušila první světová válka, kterou z větší části prožil na Sočské frontěDiplom inženýra chemie získal až po skončení války v roce 1919. V letech 1921–1935 pracoval v Patentním úřadě, kde do jeho působnosti spadaly grafické techniky a fotografická a potravinářská chemie. Po odchodu z Patentního úřadu se již plně věnoval fotografii. Na základě svých výzkumů publikoval fotografické receptáře, konstruoval fotoaparáty, spolupracoval s výrobci chemikálií i fotoaparátů, publikoval, redigoval, organizoval a především fotografoval. 

    Přemysla Koblice ovlivnilo prostředí dvou pražských fotografických klubů. Nejprve byl členem Klubu fotografů amatérů na Královských Vinohradech a od 1923 na více jak dvě desetiletí členem Českého klubu fotografů amatérů v Praze . Později, v době, kdy byl již uznávanou osobností, ovlivňoval naopak on komunitu českých fotoamatérů, ochotně předával své zkušenosti prostřednictvím četných článků a jako instruktor v různých kurzech.

    Ve druhé polovině dvacátých let, v době diskusí o směřování a novém poslání fotografie, se Koblicův zájem obrací od tradičních námětů k zachycování běžného života, pouličních výjevů a lidské práce. V období zostřených sociálních rozporů na počátku 30. let začal Koblic spolupracovat s Film – foto skupinou Levé fronty. Od levicové orientace se neodklonil ani po roce 1948, kdy se angažoval ve prospěch nového režimu, pomáhal fotokroužkům v závodních klubech a sám také vytvářel tendenční fotografie. 

 

Převážná část dochované Koblicovy tvorby, pozitivů, negativů a písemných archiválií,  je uložena v Národním technickém muzeu. Výstava představuje hlavní etapy Koblicova života a na vybraných tématech (např. žánr, práce a sociální fotografie, sport, železnice) šíři jeho záběru a přínos české umělecké fotografii. Součástí výstavy je i tzv. temnice s maketou pracovního koutu v Koblicově temné komoře a s originálními ukázkami Koblicem používaných fotografických technik a laboratorních postupů včetně vitriny s fotografickými přístroji, na jejichž konstrukci spolupracoval či které používal. V tomto oddíle se rovněž nachází galerie s originály Koblicových fotografií a tzv. studijní zóna, ve které kromě Koblicových publikací návštěvník nalezne i výsledky  ověřování Koblicových technik, metodiky zaměřené na využití Koblicových poznatků ke zdokonalené současné fotografické laboratorní praxe a další ukázky z jeho tvorby. Kromě temnice a galerie jsou v ostatních prostorách vystaveny moderní kopie pořízené převážně z negativů, ke kterým se nedochovaly pozitivy.

Koblicovy snímky získaly s odstupem času značnou dokumentární hodnotu. Přerod některých pražských lokalit je demonstrován v další části výstavy, kde jsou původní Koblicovy snímky konfrontovány s jejich současnými protějšky.

 

Podrobnější informace na koblic.ntm.cz