Z rozmanitých obsahů, které lze s kategorií „práce“ spojovat, se soustředíme na její introspektivní rovinu: na promýšlení a posuzování vlastní činnosti nebo spíš přístupu k ní. Autor si je svým čtenářem, divákem i metodologem a arbitrem.

Výstavní soubor zahrnuje různé referenční  přístupy „myslím na to, jak myslím“, „myslím na to, jak pracuji“. Představuje názory na vlastní práci, komentáře k jejím metodám a postupům, jak v bezprostředních záznamech, tak v manifestech nebo poetických metaforách. Jedná se o jakési pohledy do zrcadla, které odráží naši touhu i skepsi vůči smysluplným činům.

Určující je odklon pozornosti od aktuálních (i populárních) kulturních a sociálních významů, s nimiž bývá práce spojována. Místo skupinové identity, politických postojů a historických revizí stojí subjektivita a imprese „bez argumentů“.  Titul výstavy je tak současně ironií vůči ideovým emblémům práce, současně poetizací všeobecné důležitosti, který práci přikládáme.

Výstava je postavena převážně na projektech, které vznikly speciálně pro danou příležitost. V některých případech jen postrčila k realizaci nebo dokončení starší nápady, jindy koncept účinkuje jako přímý impulz jejich vytvoření. (Výjimkou jsou videa Zbyňka Baladrána a Jana Šerých.)

Kurátorka: Marika Kupková