galerie, výstavní prostory

Topičův salon

Národní 9 (1. patro), Praha 1, 110 00 ukázat mapu

po, čt, pá 10–17 h
út, st 10–18 h

Základní vstupné:

60,- Kč/ jedna výstava, 80,- Kč/obě výstavy

Snížené vstupné:

členové klubu Art+Antiques, ČRo3–Vltava – po předložení klubové průkazky, důchodci, mládež od 15 let – po předložení OP, studenti a odborní pracovníci uměleckých škol a ústavů – po předložení průkazu školy či ústavu

30,- Kč/jedna výstava, 40,- Kč/obě výstavy

Zdarma:

děti do 15 let, zdravotně postižení a novináři – po předložení náležitých průkazů

Skupinová vstupenka: 120,- Kč

organizované skupiny od 5 osob

Skupinová vstupenka: 100,- Kč

školní výpravy vedené pedagogem

Topičův salon vznikl v roce 1894 jako výstavní síň a prodejna Topičova nakladatelství na Ferdinandově, dnes Národní třídě. Nevelká jednoduchá stavba protáhlého půdorysu s prosklenou železnou konstrukcí stropu podle návrhu architekta Jana Zeyera připomínala industriální architekturu, kterou bylo 19. století fascinováno jako nejmodernější stavební možností. Svou verzi modernosti se nakladatel se svým poradcem a výtvarníkem nakladatelství Viktorem Olivou odpočátku snažil vložit i do výstavní činnosti, konfrontující české a evropské soudobé umění: rozsáhlá Výstava grafických umění v roce 1896 uvedla například na šedesát evropských grafiků, mezi nimi Toulouse-Lautreca, Ropse, Vogelera, i když z českých umělců jen Emila Orlika. Česká tvorba byla však prezentována dílem „kosmopolitů“ Luďka Marolda nebo Alfonse Muchy, salon podvakrát vystavil souborně dílo Mikoláše Alše, k němuž se hlásila nastupující generace mánesácké moderny. Tu také v roce 1898 salon představil na dvou výstavách SVU Mánes, propagovaných plakáty Arnošta Hofbauera, které otevřely éru moderního českého plakátu. Po přestavbě nakladatelského domu Osvaldem Polívkou do dnešní podoby se roku 1906 otevřela druhá sezóna Topičova salonu – v roce 1907 tu představuje grafickou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde skupina Osma otevírá svou druhou výstavu, pokud bychom chtěli sledovat ty nejprogresivnější výstavní akce.Topičův salon měl však ambici zasáhnout co nejširší vrstvu čtenářů a příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí: vedle zmíněných výstav k nim patřily i další, například souborná výstava Miloše Jiránka nebo první výstavy Jana Zrzavého na prahu třetí sezony salonu roku 1918, ve dvacátých letech výstava Josefa Šímy, ve třicátých výstavy Zdenka Rykra doprovázené texty Jindřicha Chalupeckého, vedle nich však i expozice, které vycházely vstříc ustálenému sběratelskému zájmu. Stále žádanými byli Max Švabinský nebo Mucha, Ženíšek nebo Celda Klouček. Topičův salon zároveň prostředkoval i užité umění, kupříkladu sklo Zdenky Braunerové, Zrzavého šperky, nemluvě o výstavách plakátu a grafického designu.
V roce 1936 prodal Topič svůj dům Jaroslavu Stránskému a postupně se do něj nastěhovaly všechny jeho podniky – hlavně Lidové noviny a nakladatelství František Borový. Ředitelem knihkupectví se stal Václav Poláček, někdejší spoluzakladatel Družstevní práce a nato i tajemník Aventina, nakladatelství, která spolupracovala s nejlepšímu výtvarníky, grafickými úpravci a zároveň ve svých galeriích vyvíjela i výstavní činnost (Krásná jizba dp a Aventinská mansarda). Čtvrtý salon pod vedením Poláčkovým byl otevřen v suterénu nakladatelského domu v roce 1937 a svou aktivitu orientoval na soudobou tvorbu, až do roku 1949 procházely výstavní síni soubory významných autorů, jako byli Štyrský a Toyen, Josef Šíma, František Tichý, Václav Bartovský nebo tvorba členů Skupiny 42 a Sedm v říjnu. Jako mnoho jiných, nejen kulturních aktivit, končí Topičův salon likvidací nakladatelství v roce 1949. Jeho význam byl znovu prezentován až výstavou Topičův dům k sto desátému výročí jeho založení a katalogem s řadou textů. Obnovení jeho činnosti v roce 2008 chce připomenout devadesát let, které uplynuly od otevření třetího Topičova salonu v roce 1918 právě v těchto prostorách.
Jan Rous
zdroj: www.topicuvsalon.cz