Václav Stratil, Tomáš Bárta & Markéta Magidová

VÁCLAV STRATIL / KRAJINY
Fait Gallery
15.6. – 19.11.2016
Kurátor výstavy: Jiří Ptáček
Architekt výstavy: Tomáš Džadoň

Přesně rok od ohlédnutí za posledními dvěma dekádami tvorby brněnského malíře, kreslíře a performera Václava Stratila (1950) v Moravské galerii v Brně, je masiv jeho životního díla podroben druhému příčnému řezu. Struna mezi minulostí a přítomností byla i tentokrát napnuta kvůli retrospektivnímu výzkumu, akorát se zahryzne hlouběji v čase – až do druhé poloviny 90. let, kdy se repertoár Stratilových tvůrčích postupů obohatil o strategie zcizení, rozmlženého autorství a spolupráce. Vedle starších a mnohdy již legendárních prací (legendárních i proto, že jsou mladším zprostředkovány vzpomínáním starších) představujeme také autorovu aktuální práci s fotografií a textem. Zastřešujícím tématem výstavy Krajiny je ovšem zejména vztahování se k druhému a zachycování sebe sama v „analogové“ sociální síti a komunikaci.

Důležitými hosty výstavy a spoluautory některých děl jsou Jiří David, Martin Horák, Jan Nálevka, Martin Helán, Ondřej Kotrč, Štefan Stratil a Denisa Belzová.

////////////////////////////////////////////////////////

TOMÁŠ BÁRTA / VNĚJŠÍ NASTAVENÍ
Fait Gallery MEM
15.6. – 30.7.2016
Kurátor výstavy: JIří Havlíček

Úprava fasády vyžaduje od stavitele určitou vnitřní kázeň. Vnější podoba konstrukce je vždy viditelnou součástí okolí, zároveň upozorňuje na vlastní skrytý účel. Podobné pnutí můžeme vyčíst z velkoformátových kreseb Tomáše Bárty (1982). Interní zpráva ve formě spletitých stavebních nákresů. Po bledém čele stékají kapky apatie. Navzájem se prostupují a překrývají. Na ploše papíru se soustředění mění v neproniknutelnou změť čar. Linky, které ukazují to, co zakrývají.

////////////////////////////////////////////////////////

MARKÉTA MAGIDOVÁ / TERTIUM NON DATUR
Fait Gallery PREVIEW
15.6. – 30.7.2016
Kurátor výstavy: JIří Ptáček

Markéta Magidová (1984) stojí na třech nohách. Je vizuální umělkyní, spisovatelkou a teoretičkou umění. Kdyby jí jedna noha třeba upadla, ustála by to a za chůze by si pořád byla stejně jistá jako valná většina smrtelníků. Protože zatím se to nestalo, může svoji výtvarnou praxi opírat o poznatky a inspirace z dalších dvou oblastí. Často vtahuje do hry jazyk. Také v případě výstavy Tertium non datur se východiskem stalo pojmové označování věcí a jevů – konkrétně takových, v nichž číslovka tři označuje odchylky od normy. Od této maličkosti se hrozivým samospádem dostáváme k binárnímu pozadí lidského uvažování a také k lidskému tělu, tomuto měřítku věcí, které ostatně vypadá jako by ho někdo pokoušel slepit ze dvou přibližně stejných půlek. Přinejmenším z evolučního hlediska se ale odchylka může stát výhodou. Krátkodobá ztráta může v dlouhodobém horizontu generovat nové možnosti. Například s touto anotací jsme byli hotovi raz, dva, tři. Jak dlouho nám tedy trvala?