České umění posledních desetiletí nevydalo mnoho
malířů, kteří by ne slepě suverénně, ale přirozeně samozřejmě zacházeli
s mocí barev. Vladimír Novák patří nepochybně k těm nemnoha, kterým jsou
malba a obraz základním způsobem ryze vizuálního promlouvání o světě a o
člověku. Je také tím, jehož tvorba v tomto překotně se proměňujícím
světě zcela nově legitimizuje prastaré médium, jakým obraz je.