Rudolf Kremlička patří k fenoménům českého výtvarného umění první poloviny 20. století. Výrazně se zapsal do kontur umění nejen po stránce malířské, ale i kresebné a grafické. Jeho umělecká cesta však byla velice klikatá – nejprve prorazil jako nadějný malíř žánrů, striktně se řídící tvorbou svého učitele Hanuše Schwaigera. V té době čerpal z tvorby starých holandských mistrů a maloval na dřevo olejovými barvami. Názorový zlom u něj nastal kolem roku 1910, kdy navštívil Paříž a objevil tvorbu impressionistů, ale i Corota a Matisse.
Postupem let opustil tento žánr a jeho leitmotivem se stalo ženské tělo. Změnil nejen námět, ale i formu své tvorby – zcela odlišně pracoval s barvami, se světlem, ale i s kompozicí. V té době jej inspiroval výtvarný projev J. A. Ingrese. Jím zobrazované akty jsou dnes považovány za základ novoklasicismu v české malbě. Vystavoval s výtvarnou skupinou Tvrdošíjní, stal se členem SVU Mánes, do svých řad jej lákalo také sdružení Devětsil. Čím dál více cestoval, objevoval nová zákoutí nejen Holandska, ale i Francie a Itálie. Nejvíce jej v tomto duchu ovlivnila cesta do Florencie roku 1927, z níž si přivezl prosluněné krajiny plné barevnosti a atmosféry jihu Evropy.
Rudolf Kremlička byl v druhé dekádě 20. století na vrcholu svých sil. Vystavoval u nás i v zahraničí. Jeho ztráta v roce 1932 je o to bolestnější, že se můžeme pouze domýšlet, kam až mohl se svým tvůrčím potenciálem a bezbřehou invencí ve své tvorbě dojít.