3 Zpěvy
Zpěv a malovaný obraz spolu navenek nesouvisejí. Na druhou stranu je tomu s vizuální skutečností a jejím „přednesem“ tak jako se zpěvem literárním nebo básnickým. Podstata tkví v možnostech jazyka, a nakonec ve fonetických kvalitách hlasu, který zpěvy pronáší. Ačkoliv v malbě se jakékoliv uvažování nad zvukem mění v interpretační metaforu, výřečnost a výmluvnost mívají ve statickém obraze logickou pozici. Ať už se jedná o řeč vztahů mezi jeho vnějšími znaky anebo o „popěvek“ autorova-divákova výkladu díla.
Tomáš Kofroň je flamboyantní malíř, který reflektuje přebytky vizuálního a objektového světa. Recykluje symboly pop-kultury, pozoruje mechanická gesta výroby obrazů, kombinuje protiklady a především po sobě zanechává všechny stopy; neuklízí a nerovná. Pokud materializuje, je tomu tak především proto, že oponuje jiným matériím. Pokud estetizuje, je to spíš k necti estetizace. Jestliže přejímá, činí to z čiré zaujatosti.
Výstavu „3 Zpěvy“ pojímá řadou obrazů s různým těžištěm. Každý z nich má odlišné dějství i původ. Jednou je to mixážní plošina vizuální zkušenosti, zapojení podpůrných i podrývajících elementů (fragmenty na reklamní plachtě), podruhé antipól vlastností použitých forem (igelitová folie vs. masky), potřetí vědomý flirt s osvojeným efektem, s „manuální distribucí vesmíru“ (planeta s prstencem). Malíř Tomáš Kofroň zcizuje náhodu, pokouší záměrnost a snad vytyčuje opačný směr možných očekávání.
Radim Langer