Současné umění je intermediální a post-konceptuální. Umělci volí strategie a média vyjádření s obezřetností a přihlédnutím ke konkrétní příležitosti a ke smyslu sdělovaného. Je možné to i ono, jsme uprostřed pozdní postmoderní situace. Takzvané úvahy o konci či smrti malby, fotografie, konceptu, sochy, videa je možné chápat jako součást strategických her o definici současného umění. Historické rozdělení studijních ateliérů dle média a jméno pedagoga slouží jako jakési domovní znamení, akcent umožňující orientaci v dnešním poněkud nepřehledném terénu. Studenti ateliéru Malba se věnují hledání vlastních témat a forem. Tyto volby jsou prověřovány ve společných diskusích. Studenti jsou vedeni k soustavnému objasňování jejich smyslu v rámcích současného umění, ve vztahu k historii umění a ke stavu současného světa. Kategorie například originality nebo obratnosti, hloubky či krásy nejsou používány jako kvalitativní stupně panujícího kánonu, ale jako jedny z mnoha možných pojmů, jejichž vztah a míra určuje hodnotící soud. Z obou stran správně uchopené studium má vést ke schopnosti nalézat taková řešení uměleckého díla, která ukotvují množinu možných interpretací k základní autorově intenci. Dílo by mělo zhodnocovat aktuální stav umělecké rozpravy a v ideálním případě ji i zásadně proměňovat. Studium umění je chápáno jako dílna, v níž se vytvářejí modely, pomocí nichž lze přemýšlet o jsoucím v prostoru a času.