63. ČIN: Barbora Tichá – Nánosy obrazové mlhoviny II.

Nánosy obrazové mlhoviny II. je nová videoinstalace Barbory Tiché v GAG Galerii Garáž ve Zlíně.

Barbora Tichá (*5. 3. 1985 Valašské Meziříčí, žije a pracuje v Praze)

Barbora Tichá je taková tichá… jak sama uvádí v animaci ústy své kamarádky, která jí opovrhuje právě pro tuto vlastnost. Ano, Barbora je tichá pozorovatelka a současně tak tichá asi jako hladina lávy v kráteru sopky. V jejích videoobrazech a perfomancích to vře. Emocemi, city, jejich potlačením, jejich občasnou erupcí a následným tichem, ve kterém je slyšet jen skřípení zubů. Vidíme životní očistec dnešního mladého člověka, stejný jako byl ten náš, jen jsme na něj už zapomněli. Reálný svět se do vnitřního života mladé dívky vkrádá jen slizkým prstem úchyláka nebo domácího kutila, cynickými a apriorními soudy vrstevníků, stejně tupých, jako jsou tupí jejich rodiče… Všeobecný morální úpadek a hamižnost její čistý světonázor jen zalemtávají do bezedné bažiny jako poslední dívku z oddílu staršiny XY ve filmu A jitra jsou zde tichá…

Mám někdy u prací Barbory Tiché, když slyším její tlumený výkřik “Puká mi maso” a vidím její autoprojekci ve stylu škaredého zjevu Petra Bezruče, totiž podobný pocit zmaru jako u výše zmiňovaného sovětského protiválečného filmu. V tomto díle postupně nesmyslně hyne hejno krásných mladých partyzánských děvčat a jen třepotavá ozvěna jejich posledních výkřiků se chvíli vznáší nad vodami… a vlastně se nestane nic, svět jde dál, příroda je stále krásná a plná života, jen tady už nejsou ty čisté dívky. Ty byly obětovány pro nic za nic. Zbývá jen pocit lítosti a zmaru. Barboře Tiché však přeji jen mnoho zdaru. 

/Jiří Surůvka/

Videoinstalace v Galerii Garáž se věnuje přehlceností vizuálními vjemy, které jsou produkovány digitalními technologiemi, prostředím kde žijeme, jsou uloženy v mozku, kde se mísí v jeden eintopf. Vizualita mezi realitou a snem. Obrazy, kde se setkává současnost s minulostí a zprostředkovaným obrazem.