Kurátor : Matouš Karel Zavadil

Tématem končícího výstavního cyklu Galerijní Laboratoře je  vnitřní a vnější exil a motiv uprchlictví. Z důvodu, kdy Česká republika  musela větší část své historie existovat v nesvobodných podmínkách okupované země se zdá, že současný  návrat hysterického nacionalismu eskalující v kontextu uprchlické krize definoval české trauma, kterým je iracionální strach z cizinců, strach z Evropské unie a v neposlední řadě také strach z jiného náboženského či kulturního okruhu. Z veřejného prostoru jsou vytěsňovány informace o situaci exilu, jako naprosto přirozené součásti české identity, utvářející se v komplikovaném středoevropském prostoru v kontextu neustálé konfrontace s mocnějšími národy a velmocemi. Strach o přežití malé země ve středu Evropy  lze vnímat jako kolektivní nevědomý komplex. V tomto historickém vývoji se stala přirozenou součásti české identity podvědomá  myšlenka na odchod ze země, na motiv emigrace jako řešení nedůstojných a hlavně nesnesitelných podmínek v českém mikrokosmu. Motiv dvojí identity, emigrace a  českého nacionalismu je v poslední době hlavním tématem v díle vizuální umělkyně Aleny Foustkové, také proto, že autorka má osobní zkušenost z emigrace do Kanady, kam se svým manželem odešla z totalitního Československa v roce 1984. Do České republiky se vrátila po jedenácti letech až v roce 1995, kdy  se po sametové revoluci poměry ve společnosti zlepšily. Autorka v katalogu vydaném k výstavě Strach z neznámého, uspořádané kurátorkou Lenkou Kukurovou v minulém roce pro galerii NTK v Praze uvádí :

„ V roce 1984 jsem s manželem emigrovala z komunistického Československa do Kanady. Umím si představit  pocity lidí, kteří utíkají z vlastní země, protože nevidí žádnou budoucnost pro sebe a své děti. Uprchlíci ze Sýrie nebo z afrických zemí především utíkají před válečným konfliktem. Od roku 1995 žiji s rodinou opět v České republice…. Moje osobní zkušenost se odráží v mé tvorbě. Věřím, že umění má možnost pomoci být lidštější, empatičtější a citlivější a ne sobecký a slepý k problémům druhých.“

V site-specific instalaci pro prostor galerijní kaple Alena Foustková kriticky reflektuje českou současnost, tj. vzestup populistického nacionalismu a xenofobie. Pro  interaktivní  site-specific instalaci nazvanou Čechy Čechům je dominantní motiv pomyslné selekce dle národního klíče, kdy je skupina objektů dekorována strukturou jmen na zvoncích. Je možné se  zapojit a interaktivně vylučovat z fiktivní národní pospolitosti osoby s  nečesky znějícími příjmeními. Tato absurdně-groteskní hra na ty „pravé“ Čechy může  divákovi připomenout slogan z fotbalových stadiónů „Kdo neskáče není Čech“, odrážející nacionální stereotypy, které se nyní překvapivě vynořují v čase ekonomické prosperity. Vizuální umění lze tedy v podání Aleny Foustkové interpretovat v kontextu uměleckého aktivismu a také  autorských postupů vycházejících ze strategií new genre public artu, kdy je tvorba vnímána jako prostředek širší kultivace společnosti. Hodnoty humanismu tak stojí v přirozené opozici vůči nenávistné a xenofobní rétorice zaznívající v současnosti ze strany nejvyšších politických kruhů jako druh nejhrubšího a hlavně nezodpovědného populismu.