Společná výstava dvou generací, „malířské dcery a malířské mámy“, Aleny Kupčíkové a Aleny Petříčkové. Název výstavy Já a Já symbolizuje jejich vzájemný vztah. Alena Kupčíková se setkala s dílem Aleny Petříčkové v roce 1994 na její šumperské výstavě a toto setkání se ukázalo jako osudové. Jejich cesty se od té doby již nerozešly. Obě vystudovaly Akademii výtvarných umění, obě se věnují figuře, každá však pojímá svou tvorbu jiným způsobem, nahlíží na ni jinou optikou.

  

Jejich tvorba reflektuje jejich původ a místa, kde vyrůstaly. V případě Aleny Kupčíkové to byla příroda, zejména pak louky a lesy. Své dětství prožila na statku, kde ji obklopovala monumentální hmota (zoraná pole). Alena Petříčková pak vyrůstala obklopena městskou architekturou, životem v blízkosti velké masy lidi a vzájemné konfrontace. Vlivy prostředí, v kterém dospívaly, můžeme pozorovat v dílech obou.

  

Alena Kupčíková hledá pravdu a dokonalost ve složitých pracovních postupech: v řemesle smaltu, litografii, malbě, českém křišťálu a také ve své věhlasné technice chlupatých reliéfů (z chloupků z ohanbí). Je její perfekcionismus, preciznost a touha po dokonalosti vyvážením její „nedokonalosti” v podobě dyslexie? Na výstavě představí jak svá starší, tak i nová díla, v kterých ztvárňuje květinové krajiny z českého křišťálu doplněné malbou na plátno.

  

Pro Alenu Petříčkovou je podstatný dialog mezi člověkem a prostředím, s lehkostí se snaží zachytit křehkou auru těchto interakcí. Její doménou jsou papír a akvarelová technika, pomocí barev a linií pak vytváří prostor. Dialogy jsou portréty lidí, které zastupuje i tato výstava. Autorka jde ve svých dílech velmi hluboko, můžeme říct, že nahlíží až do myšlenek portrétovaných. Na současné výstavě v Nové síni představí svou tvorbu z let 2018–2021.