Soubor předmětů, které v galerii NIKA vystavuje Alžbeta Kováčiková, pracuje s kontrasty měkkého a ostrého, krásného a špatného, užitého a volného umění. Tyto prvky stavěné často do protikladů jsou propleteně přítomny i v našich životech. Autorka poukazuje téměř melancholickým způsobem na přerůstání oné negativní strany, eskalující až v domácí násilí. Snaží se však zároveň jeho dopady zmírnit ohlazením předmětů. Jejich obrůstání bavlnkou je podobné práci paměti, změkčující ostré rány způsobené v minulosti. Vystavený koberec představuje užitou polohu autorčiny práce, doplňujíce po-hádkové relikty o rovinu dětského pozorovatele. Právě postava dítěte, bezmocného, ale plně zúčastněného aktéra výbuchů ve světě dospělých, se stává stěžejním pozorovacím úhlem odehraného příběhu, stejně jako rukojmím jednotlivých střepů.