Šachty, schodiště, vyhlídkové věže, mosty, žebříky, komíny. Na pozadí řetězce popisů a fotografií vzniká instalace vytvořená přímo pro Galerii Fotografic materializující podvědomé procesy snění. Za pomoci sofistikovaných zásahů do prostoru galerie autorka utváří prostředí, ve kterém se všichni diváci ocitají ve stejné výchozí situaci: pracuje s jejich prostorovým zážitkem a nejistotou, v jaké výšce se fyzicky nacházejí. Ve videoinstalaci promítané pod úroveň „země” zpřítomňuje moment předcházející pádu a tematizuje subjektivitu reálného a snového času. Co je to za okamžik, ve kterém ve snu k pádu dochází? Autorka nám jej s pomocí kamery balancující na hraně komína zpřítomňuje, navozuje fiktivní „svalový tanec“ a ztrátu pevné půdy pod nohama. Ve stejné chvíli v procesu nepřetržitého tisku upomíná na nekonečnou škálu obrazů, které před pádem ve snu generujeme. Archiv pádů, který autorka pečlivě sesbírala, se tak stává atlasem imaginárních krajin kolektivní paměti, jejichž podoba zůstává kódována v původním překladu do psaného jazyka. Slovo tak pomáhá zachovat autentickou poetiku výpovědí, jejich informační hodnotu a akcentuje podstatné detaily ovlivňující výslednou snovou zkušenost. 

 

vernisáž: 20. 6. 2019 v 19h

 

Andrea Sobotková (1994), AVU – Ateliér intermediální tvorby II. Ve své tvorbě se mimo jiné zaměřuje na způsoby vnímání, kulturu a ontologii prostoru, jehož proměny v závislosti na činnosti/nečinnosti člověka zkoumá. Žije a pracuje v Praze. www.andreasobotkova.wz.cz