Obrazy Anny Fiedlerové (*1998) utkví velmi jednoduše člověku v hlavě. Jsou na první pohled elementární v námětu i výtvarném projevu, ale ve stejném momentu je vnímáme zastřené něčím tajemným, skrytým. Anna jedním barevným nakopnutím rozehrává naši fantazii. Tušíme příběhy, scény, události, možná úplně obyčejné, možná skoro pohádkové. Vidíme symboly odkazující někam do hlubin duše. Jednotlivé motivy Anna často zvětšuje přes celé plátno, podobně, jako by to udělalo dítě, když by něčemu (šípku, třešni, hlavě, domu) chtělo dát velkou důležitost. Dětský výtvarný projev asociují i použité výrazné barvy a jednoduchost tvarů, plošnost obrazů. Možná se tak vracíme do vlastních dětských příhod – v dědečkově sadu, babiččině kuchyni, v krajině, kterou jsme vedeni za ruku procházeli…

 

kurátorka: Lenka Sedláčková