Architekti z českých zemí a počátky turismu na chorvatském Jadranu

Výstava více než dvaceti koláží složených z projektů, skic a fotografií přibližuje architektonické objekty sloužící na počátcích turistického ruchu na chorvatském pobřeží. Jedná se o hotely, vily, úpravy nábřeží či pláží, které navrhli čeští anebo s českými zeměmi úzce spjatí architekti pro oblast chorvatského Jadranu.

Návštěvník výstavy se tak seznámí s díly autorů, mezi nimiž jistě zaujmou taková jména jako Jan Kotěra, Carl Seidl, Emil Králíček, Josef Schulz, Adolf Loos, Josef Hoffmann a další osobnosti, z nichž mnoho bylo známo z úspěšného působení ve funkci profesorů na významných školách v Praze a Vídní.

Kvalita vystavovaných projektů reprezentuje velmi vysokou úroveň a například projekt pro hotel v Opatiji z roku 1909 od architekta Jana Kotěry (později přestavěn) je pozoruhodný tím, že vytyčuje nové trendy, které se budou objevovat v navrhování architektury pro cestovní ruch a posléze i v dalších projektech té doby. Expozice je zajímavá tím, že jsou zde poprvé takto souhrnně a společně vystaveny projekty, jež pro chorvatskou pobřežní oblast navrhli architekti z českých zemí, a výstava tak přinejmenším dokládá nemalý význam a přínos českých architektů pro rozvoj cestovního ruchu na Jadranu.

Počátky většího zájmu o Chorvatsko ze strany české veřejnosti lze pozorovat už během devatenáctého století, ale skutečný zájem a rozmach nastává počátkem dvacátého století, kdy oblast cestovního ruchu významně a pozitivně ovlivňovaly politické, ekonomické kontakty, taktéž spolupráce v oblasti zdravotnictví, umění, sportu, etnologie a další.

Vysvětlení zájmu českých turistů o Jadran má celou řadu důvodů a nelze je pouze vázat na touhu po pobytu v krásné přírodě a na úchvatném pobřeží. Nemalý význam zde hrály politické okolnosti i skutečnost, že byl v Praze roku 1888 založen Klub českých turistů, jehož členové s chutí organizovali výlety do různých částí Chorvatska.

Podrobnosti a dojmy z těchto cest jsou často popisovány v českých časopisech té doby. K výměně a spolupráci mimo jiné přispěl Balneologický výbor Jaderské stráže založený v Praze roku 1923, který dohlížel na kvalitu tamních turistických míst, a také skutečnost, že v roce 1930 bylo uvedeno do provozu první letecké spojení jaderského pobřeží se zahraničím na lince Praha-Záhřeb-Susak, s využitím letiště v Grobniku. Byla tak umožněna rychlá a pohodlná přeprava zájemců z Československé republiky na Opatijskou riviéru, do oblasti Crikvenice a na Istrijský poloostrov.

Výstava dokládá přínos a podíl tehdejší české společnosti na rozvoji cestovního ruchu na pobřeží Jaderského moře, a to nejen pohledem investorů, projektantů, stavitelů, ale v neposlední řadě také našich turistů – kteří byli pro chorvatskou stranu přínosem. 

Výstava vznikla v roce 2015 z iniciativy Institutu pro turistiku v Záhřebu, Státního archivu v Rijece a Velvyslanectví České republiky v Záhřebu. Autory výstavy a katalogu jsou Jasenka Kranjčević (Institutu cestovního ruchu v Záhřebu) a kurátorka Mirjana Kos (Chorvatské muzeum cestovního ruchu v Opatiji). Představení tématu české veřejnosti inicioval Kabinet architektury, který ve spolupráci a s podporou GVUO a dalších institucí (Národní technické muzeum, Národní galerie, Národní památkový ústav, Vítkovice Tour, sdružení Šumná města a ČT) výstavu a katalog jazykově upravil, obsahově aktualizoval a doplnil.

– Tadeáš Goryczka

Čestnou záštitu nad výstavou převzala paní Liljana Pancir, velvyslankyně Chorvatské republiky v ČR.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.